1. Každý student obdrží zadání vedení vvn. Toto vedení může být jedno- nebo vícepotahové, vodiče mohou být normální či svazkové, vedení může a nemusí být opatřeno zemnicími lany.
2. Každý student spočte programem napsaném v prostředí Mathematica rozložení elektrického a magnetického pole v osovém řezu pod vedením ve výšce lidské hlavy (1.8 m nad úrovní terénu) podél celé specifikované šířky. Tím získá základní představu o průběhu modulů časových maxim veličin pole E a B podél celého ochranného pásma a částečně i mimo ně.
3. V dalším, časově nejvíce náročném kroku, bude každý student měnit polohu fázových vodičů (či středu svazků v případě svazkových vodičů), a to v rozsahu plus mínus 0.5 m. Těchto variant bude minimálně 20. V každé variantě spočte stejný průběh jako v bodě 2 a bude sledovat vliv geometrie uchycení fázových vodičů na špičkové hodnoty E a B. Je-li vedení provedeno dvojitým potahem, je nutno zachovat symetrii vůči ose stožáru (geometrie potahů po obou stranách stožáru se musí měnit stejně).
4. Pokud úloha zahrnuje zemnící lana, spočte student několik (5 - 10) z předchozích variant i pro případ absence zemnicích lan. Naopak, při absenci zemnicích lan v zadání úlohy student navrhne 5 - 10 uspořádání s jedním či dvěma zemnícími lany (v dostatečné výšce, aby byl zachován ochranný úhel 15 stupňů). Průměr zemnícího lana se v takovém případě uvažuje 12.6 mm a spočte se rovněž několik variant. Tím končí výpočtová část úlohy.
5. Závěrečná zpráva bude obsahovat:
6. Zápočet je vázán na odevzdání uvedené zprávy v dostatečném rozsahu a kvalitě.
V Praze dne 10. prosince 2000
Ivo Doležel, přednášející