Energii vyzařovanou z jednotkové plochy tělesa za jednotku času do poloprostoru v celém vlnovém rozsahu vyjadřuje Stefanův-Boltzmannův zákon.
Při průchodu tepelného záření prostředím, může dojít ke změně jeho intenzity v důsledku interakce s jeho částicemi. Interakce probíhá formou absorpce (pohlcování) a rozptylu. Velikost vlivu obou jevů je dána vlastnostmi daného prostředí a vlnovou délkou záření a je možno jej vyhodnotit pomocí konstant součinitele absorpce a součinitele rozptylu .
Součet obou konstant, zvaný součinitel útlumu , podává informaci o celkové ztrátě intenzity vlivem absorpce a rozptylu. Rozdíl mezi absorpcí a rozptylem je dán tím, že při absorpci se tepelné záření mění na vnitřní energii prostředí, naproti tomu při rozptylu se pouze změní směr paprsku a ten dále může zesílit jiný paprsek jdoucí v jiném směru.
Po průchodu paprsku tepelného záření vrstvou o velmi malé (infinitezimální) tloušťce dx se změní intenzita o infinitezimální hodnotu dI.
Po průchodu vrstvou tloušky l se změní intenzita na
kde je intenzita vstupujícího záření.