Historie Laboratoře vysokých napětí

Laboratoř vysokých napětí na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze byla převážně součástí katedry elektroenergetiky. V počátcích výuky vysokonapěťové problematiky, a to po osvobození v roce 1945, byla pro experimentální práce k dispozici provizorní laboratoř vysokých napětí v budovách bývalé německé techniky v Husově ulici. Současná laboratoř byla vybudována v rámci výstavby nové techniky v Dejvicích koncem šedesátých let minulého století. O její koncepční a projektovou přípravu se zasloužili Prof. Alois Hon a Prof. Antonín Veverka.

Vlastní hala laboratoře vysokých napětí o rozměrech 24 x 19 x 12 m byla s ohledem na možnost měření částečných výbojů, což byla v té době rozvíjená oblast diagnostiky, postavena jako stíněná (hliníkový plech zajišťuje útlum 63 až 70 dB v pásmu frekvencí 100 kHz až 1,5 MHz). K vybavení nově vybudované laboratoře bylo použito zčásti stávající zařízení z prostor v Husově ulici a zčásti zařízení nové. V průběhu dalších let byly některé zkušební zdroje a měřicí přístroje, které již dosloužily, nahrazeny novou technikou. Nyní je hala laboratoře vybavena zkušebními zdroji pro výrobu napětí do hladiny 200 kV stejnosměrného, 500 kV střídavého a 1500 kV impulsního. K hale dále patří dvě přilehlé laboratoře se zkušebními zdroji do 100 kV, pomocné prostory s napájecími zdroji a dílna.

Laboratoř vysokých napětí při katedře elektroenergetiky byla od roku 1992 do roku 2002 akreditovaná Českým institutem pro akreditaci, a to pro základní napěťové zkoušky a měření elektrických vlastností izolantů, předmětů a zařízení do napěťové hladiny 400 kV a v současné době je členem Asociace zkušeben vysokého napětí pod označením Zkušebna E05.