Optimální pokrývání diagramu zatížení

Cílová funkce

Úlohu optimálního rozložení výkonu na jednotlivé výrobní bloky za účelem pokrytí diagramu zatížení lze rozložit do dvou základních kroků. Nejprve je třeba nadefinovat tvz. cílovou funkci a po té nalézt její minimum. Cílovou funkci lze matematicky formulovat několika různými způsoby. Zde je jeden z nich:

Nákladové křivky

Jedná se o křivky popisující závislost měrných nákladů elektrárenského bloku na výkonu, který daný blok do systému dodává. Tyto náklady se se vzrůstajícím výkonem nezvyšují lineárně, ale způsobem popsaným následující funkcí: To mimochodem znamená, že měrné provozní náklady pro daný blok nejsou konstatní, ale se vzrůstajícím zatížením rostou. Poměrně problematické je použití členu EXT. Ten by měl reprezentovat vliv internalizace (v tomto kontextu rozumějte začlenění do výpočtu) tvz. externalit.

Externality

Regulační rozsah bloku

Energie vyrobená při minimálních nákladech

Nalezení minima cílové funkce

Dnes už je k dispozici celá řada nástrojů pro nalezení minima funkce. Volba konkrétního nástroje přitom záleží především na složitosti dané funkce. Jedná se například o Genetické algoritmy, Simulated Anealing atd.


Notebook řešící úlohu optimálního pokrývání diagramu zatížení naleznete zde.


Zpět