Násilí, které si činíme, abychom zůstali věrni milovanému, nemá větší cenu než nevěra.
-- Rochefoucauld



Hlavní strana
Novinky
Výuka
Projekty
Lidé
Jiné
Kontakt


 

Diskuzní fórum
Pískoviště
Poslední změny
Registrace
Etický kodex
Nápověda
Administrace
Hlášení chyb







  © 1999-2008 HEAT


JSPWiki v2.4.104
Verze k tisku

Tepelná pohoda

Obsah

1. Úvod

Už od pradávna se lidé v každé společnosti snaží měnit prostředí, ve kterém žijí, dle svých potřeb a zájmů tak, aby docílili optimálního stavu, kdy prostředí působí na člověka jen pozitivně. Pokud má být ale tato snaha úspěšná, musí stát na pevném vědeckém základě, což především vyžaduje komplexní přístup, který by umožnil systematické zkoumání všech složek prostředí a jejich vzájemných vztahů.

Problém tepelné pohody, čímž se rozumí optimalizace tepelně vlhkostního mikroklimatu, je tedy nutné řešit ve spojitosti s mnoha jinými faktory, které ovlivňují psychologickou i fyziologickou rovnováhu člověka.

Tato práce vznikla na základě řešení problematiky tepelné pohody na katedře Energetiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Ukázalo se, že literární prameny, zabývající se touto problematikou, používají různé vztahy pro výpočet teplot, atmosférických tlaků i pro výpočet stupně tepelného pocitu. Hlavní úkol této práce tedy spočívá v přezkoumání těchto vztahů a ve vyhodnocení jejich rozdílů.

Hlavním důvodem, proč řešit problém tepelné pohody, je optimalizace návrhu vytápění prostoru a vlhčení vzduchu interiérů. Běžný postup při projektování vytápění dle ČSN 06 0210 uvažuje navržení zdrojů tepla pro nejnepříznivější klimatické podmínky stanovené dle druhu místnosti a minimální venkovní teplotou. To způsobí předimenzování celého otopného systému, což má za následek celoroční provoz se sníženou účinností.

Pokud bychom ale navrhli systém regulace výkonu dle aktuální činnosti a stavu člověka a vhodně kombinovali dodávku tepla sáláním a konvekcí, dosáhli bychom velkých ekonomických úspor.

Studiem a experimenty v oblasti optimalizace tepelně vlhkostního mikroklimatu se zabývali v Dánsku technici Prof. P.O. Fanger a B.W. Olesen, Ph.D, kteří provedli velmi obsáhlý výzkum se 1300 lidech. Na základě výsledků byla ověřena platnost teoreticky stanoveného vztahu pro stupnici tepelných pocitů. Tímto vztahem můžeme pro přesně definované podmínky stanovit, jak se budou lidé pravděpodobně cítit a jaké bude procento nespokojených. Dále můžeme stanovit intervaly hodnot těchto veličin, pro které docílíme stavu, kdy se většina přítomných bude cítit tepelně optimálně.

Tato práce musí nejprve vymezit základní pojmy (kapitola 2) této problematiky, kam patří životní prostředí, pohoda prostředí, stres, složky prostředí a hodnocení úrovně životního prostředí.

Následuje kapitola jež se zabývá rozdělením typů mikroklimatů, které utváří celkové prostředí, dále čtenáře seznámí s vlivy, které na organismus působí a se způsoby jak postupovat pro jejich odstranění. Největší pozornost je zaměřena na tepelně vlhkostní mikroklima, jehož součástí je tepelná pohoda člověka (kapitola 4).

Pro řešení tepelné pohody je nutné vycházet z hygienických aspektů, které jsou základní podmínkou pohody člověka. Stanovení tepelné rovnováhy vychází z tepelné bilance člověka, ta je ovlivněna mnoha vlivy. Jsou to: velikost metabolického výkonu v závislosti na fyzické aktivitě jedince, tepelný odpor oděvu, rychlost proudění vzduchu, velikost sdíleného tepla sáláním a v neposlední řadě sdílení toku konvekcí. Dále tato kapitola stanovuje vztahy pro výpočet tepelné pohody, tzv. stupeň tepelného pocitu a procentuální podíl nespokojených lidí s prostředím a zabývá se i měřením těchto veličin.

Vlastní výpočty tepelné pohody, grafy teplot pro různé typy prostředí a rozdíly mezi různými druhy použitých vzorců jsou zpracovány v samostatné kapitole (kapitola 5).

2. Základní pojmy

2.1. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Obecně je životní prostředí fyzická realita, která obklopuje živý organismus a ve vzájemném působení utváří jeho stav.

Prostředí lze rozčlenit dle různých hledisek:

Podle umístnění: a) interní (vnitřní) prostředí -- prostředí ve stavbách,
b) externí (vnější) prostředí -- prostředí vně staveb.
Podle účelu: a) nebytové prostředí -- prostředí na pracovištích,
b) bytová zástavba -- prostředí v obytných prostorech.

2.2. POHODA PROSTŘEDÍ

Jsou to podmínky, za kterých jsou regulační mechanismy lidského organismu namáhány tak, aby adaptovaný organismus udržel biologicky významné funkce s vynaložením minimálního úsilí.

Pohoda lidského organismu je ovlivněna působením složek životního prostředí. To působí na lidský organismus biologickými (tělesnými) a psychickými (duševní a mentální) vlivy. Rozlišujeme pohodu celkovou a dílčí, pro kterou je důležité splnit jen některé činitele celkové pohody.

Dílčí pohody prostředí: a) fyzická,
b) fyziologická,
c) psychická,
d) sociální.

Fyzická pohoda prostředí se dále dělí dle jednotlivých složek prostředí na:

a) tepelně vlhkostní,       g) elektrostatickou,
b) odérovou, h) elektroiontovou,
c) toxickou, i) elektromagnetickou,
d) aerosolovou, j) akustickou,
e) mikrobiální, k) světelnou.
f) ionizační,  

2.3. STRES

Stres je určitou zátěží na organismus. Pozitivně působící stres je nazýván eustres a negativně působící stres je distres. Působením stresu na organismus je vyvoláván strain. Ten existuje jen po dobu působení stresu a projevuje se různými příznaky, neboli symptomy. Skupina symptomů se nazývá syndrom strainu.

Syndrom může být dvojího druhu: a) vytvářený během stresu,
b) vytvořený po skončení stresu.

Účinky stresu, které trvají i po jeho ukončení, lze označit slovem poststrain.

2.4. SLOŽKY PROSTŘEDÍ (druhy mikroklimatu)

Přehled nejčastějších vlivů, působících na organismus, a příslušných typů mikroklimatu je uveden v tabulce 1 (jejich bližší charakteristiku uvádí kapitola 3). Mikroklimatem se rozumí omezená část prostředí, působící na organismus.

Tab. 1 -- Nejčastější vlivy působící na organismus a jim odpovídající mikroklima

Vlivy na organismus Mikroklima
Hmotnostní Pevný aerosol Aerosolové Psychické mikroklima
Kapalný aerosol
Mikrobi Mikrobiální
Toxické pevné látky Toxické
Toxické kapaliny
Toxické plyny
Vzduch (jeho pohyb)
Prostor (barevnost)
Člověk
Odéry Odérové
Vodní pára  
Energetické Teplo Konvekční Tepelně vlhkostní
Kondukční
Evaporační
Respirační
Radiační
Světlo Světelné
UV záření Elektromagnetické
Laserové záření
Mikrovlnné záření
Ionizující záření Ionizační
Ionty v ovzduší Elektroiontové
Statická elektřina Elektrostatické
Zvuk Akustické
Gravitace Gravitační
Vibrace Vibrační

Vlivy působící na organismus lze také rozdělit na: a) fyziologické,

b) psychologické.

Fyziologické vlivy jsou vytvářeny vztahem prostředí s fyziologickými procesy v organismu, kde je rozhodující úroveň vzruchu.

Psychologické vlivy jsou vytvářeny vztahem prostředí s psychologickými procesy v organismu. V tomto případě je rozhodující pocit člověka.

2.5. HODNOCENÍ ÚROVNĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Rozlišujeme tři základní druhy hodnocení:

a) subjektivní,

b) objektivní,

c) předpisové.

Subjektivní hodnocení je založeno na pocitech subjektu, tj. na jeho celkovém vjemu prostředí. Je podmíněno smyslovými počitky a tudíž je označováno za senzorické. Osvědčila se stupnice, kde 0 = pohoda (komfort), 1 = mírná nepohoda, mírný (diskomfort), 2 = nepohoda, diskomfort, 3 = značná nepohoda, značný diskomfort.

Objektivní hodnocení je založeno na splnění fyzických zákonitostí. Osvědčilo se třístupňové dělení: optimální prostředí, únosné prostředí a neúnosné prostředí. Například u tepelně vlhkostního stresu je dán optimální stav prostředí pro člověka tepelnou rovnováhou lidského organismu, tj. zachováním termoregulačního rozmezí v neutrální oblasti, dlouhodobě únosný stav prostředí je dán tepelnou rovnováhou organismu se zjevným pocením a krátkodobě únosný stav prostředí je dán časově omezenou hypertermií nebo hypotermií lidského těla.

Předpisové hodnocení je definováno normami a předpisy. Mělo by vycházet z hodnocení objektivního a kde to není pro nedostatek podkladů možné, z hodnocení subjektivního. Z oblasti optima lze předpisové hodnoty nazvat optimální a přípustné. Předpisuje se obvykle určité přijatelné rozmezí dané hodnotami minimálními a maximálními.

Definice pohody prostředí je založena na prvním způsobu hodnocení, tj. na subjektivních pocitech, kde pohoda prostředí je takový stav mysli, který vyjadřuje uspokojení nejméně 80 % uživatelů.

Komplexní hodnocení: Pomocí probraných hodnocení lze sledovat jak určité části prostředí, tak prostředí jako celek. Vlivy různých mikroklimat na celkovou úroveň prostředí určuje komplexní hodnocení v tabulce 2.

Tab.2 Vliv mikroklimat na celkovou úroveň prostředí

Druh vlivu na prostředí Vliv [%]
Tepelně vlhkostní Teplota 15.8 30.1
Proudění vzduchu 7.2
Vlhkost vzduchu 7.1
Akustický Hlasitost 8.7 21.9
Rušivost 8.6
Výška zvuku 4.6
Světelný Jas světla 11,0 24.0
Oslnění 7,9
Stíny 5,1
Odérová 7.5
Toxická 9.9
Aerosolová 6.6

3. Charakteristika typů mikroklimatu

3.1. TEPELNĚ VLHKOSTNÍ MIKROKLIMA

Tepelně vlhkostní mikroklima je složka prostředí, tvořená tepelnými a vlhkostními toky (teplem a vodní parou), které působí na organismus a utvářejí tak jeho celkový stav.

Rozlišujeme dva druhy tep. vlhkostního mikroklima:

a) rovnoměrné (uniformní),

b) nerovnoměrné(neuniformní).

3.1.1. Rovnoměrné tepelně vlhkostní mikroklima

Toto mikroklima je charakterizováno rovnoměrným rozložením tepelných a vlhkostních toků v prostoru a čase, kdy nedochází k rychlým změnám fyzické a psychické zátěže organismu.

3.1.1.1. Tepelně vlhkostní faktory působící na organismus.

Vnější klima, které je upraveno obvodovým pláštěm a střechou budovy, společně se zdroji tepla a vodní páry v interiéru, vytvářejí základní mikroklima prostředí, které je dále ovlivněno vytápěním, větráním a klimatizací.

Obsah vodní páry ve venkovním vzduchu je závislý na jeho teplotě (v zimě bude minimální, i když relativní vlhkost vzduchu bude vysoká, v létě pak naopak).

Zdrojem vodní páry v interiéru je sám organismus, jeho různé činnosti (vaření), dále např.vzlínání zdiva a jiné. Přehled činností a množství uvolněné páry jsou uvedeny v tabulce 3.

Relativní vlhkost vzduchu v interiéru lze stanovit ze vztahu:

        Tuma2/image001.gif
        Tuma2/image002.gif
        Tuma2/image003.gif

Tab. 3 Zdroje vodní páry v interiéru

Druh zdroje -- činnost Množství páry (g/h)
Člověk Lehká činnost 30 -- 60
Středně těžká práce 120 -- 200
Těžká práce 200 -- 300
Koupelna S vanou 500 -- 700
Se sprchou 2500 -- 2600
Kuchyň Při vaření 600 -- 1500
Průměrně denně 100 - 150
Sušení prádla Odstředěného 50 -- 200
Mokrého 100 -- 200
Bazén (vodní plochy)   40 -- 50
Rostliny Pokojové 5 -- 10
V květináči 7 -- 15
Fikus středně velký 10 -- 20
Vodní rostliny 6 -- 8
Malé stromy (2-3 m) 2 -- 4
Vzrostlé stromy 2 -- 3

Ze zkušenosti je známo, že v interiérech by se měla optimální hodnota relativní vlhkosti udržovat pod hranicí 70%, aby nedocházelo ke kondenzaci vodních par.

3.1.1.2. Změny fyziologického stavu organismu

Organismus potřebuje do prostředí odvádět teplo, které sám produkuje. Základní tvorba tepla (bazální metabolismus) závisí především na pohlaví a věku jedince. Vliv váhy a výšky se eliminuje uvažováním tepelného toku na povrch těla dle vztahu:

        Tuma2/image004.gif
        Tuma2/image005.gif

Pro standardního evropského člověka (1.75 m a 75 kg) AD = 1.9 m2 . K základní tvorbě tepla je připočítána tepelná produkce při vykonávání práce (metabolické teplo netto) a vliv teploty přijímané potravy, což dohromady tvoří výslednou tepelnou produkci člověka (metabolické teplo).

V horkém prostředí lze očekávat vzrůst metabolického tepla o 5 až 10 W.m-2 v důsledku zvýšené srdeční činnosti a pocení. V chladném prostředí, pokud se objeví třes, může se zvýšit až na 200 W.m-2 . Tabulka metabolického tepla při různých činnostech je v příloze 1 -- tabulka P1.

Metabolické teplo je sdíleno do výsledného tepelného stavu prostředí při uplatnění tepelně izolačních vlastností oděvu a jeho přenosového odporu vodní páry radiací, konvekcí, respirací, kondukcí a evaporací. Tento proces mezi organismem a okolím lze popsat rovnicí tepelné bilance:

        Tuma2/image006.gif
        Tuma2/image007.gif

Termoregulační teplo -- je tepelný tok uvolňovaný v organismu fyziologickou termoregulací;

Adaptační teplo -- posuv termoregulačního tepla důsledkem adaptace organismu;

Součet adaptačního a termoregulačního tepla závisí na vnitřním tepelném odporu organismu:

        Tuma2/image008.gif
        Tuma2/image009.gif

Vnitřní tepelná vodivost je částí celkové tepelné vodivosti organismu:

        Tuma2/image010.gif
        Tuma2/image011.gif

Obr.1 Organismus v tepelně vlhkostním mikroklimatu

Termoregulace lidského organismu

Vzájemné působení člověka a prostředí utváří tepelný stav organismu, který udržují termoregulační mechanismy, ačkoliv zůstává teplota jádra konstantní (tj. akumulační teplo = 0). Účelem těchto mechanismů je uvolňovat nebo zadržovat termoregulační a adaptační tepelné toky, aby bylo dosaženo optimálního stavu, tj. udržení konstantní teploty jádra těla.

Obr.2 Vytváření výsledného tepelného stavu člověka

Známe tři druhy termoregulace:

a) chemická,
b) fyzikální,
c) mechanická.

Chemická termoregulace -- spočívá ve změně chemické tvorby tepelných toků

  • přímou změnou tvorby tepla v játrech
  • změnou tělesné aktivity, tj. změnou tvorby tepla ve svalech,
  • třesem, tj. vzrůstem tvorby tepla ve svalových skupinách.

Fyzikální termoregulace -- spočívá ve změně fyzikálních toků tepla zásahem uvnitř těla člověka a provádí se:

  • regulace toku tepla sdíleného obnaženými částmi těla konvekcí a radiací a u částí pokrytých oděvem kondukcí - toho je dosahováno zmenšováním nebo zvětšováním periferních cév (vazokonstrikce a vazodilatace),
  • změnou tepelně izolační tukové vrstvy (tloustnutí),
  • pocením (perspirací) a odparem potu (evaporací),
  • dýcháním -- změnou dechové frekvence a nebo změnou kvality vdechovaného vzduchu.

Mechanická termoregulace -- spočívá ve změně tepelného odporu oděvu,tj. svlečením, nebo oblečením části oděvu (zásah na povrchu lidského těla).

Termoregulační centra

Termoregulační centra jsou umístněna v mozku, v části nazývané hypothalamus.

V předním hypothalamu je centrální tepelný senzor, který ovládá vazodilataci a perspiraci a přijímá i podněty z chladových receptorů v kůži přes periferní nervové cesty.

V zadním hypothalamu je centrum zachování tepelné rovnováhy, které ovládá metabolickou odezvu na chladové receptory v kůži.

Stavy člověka při zátěži a při umístnění do tepelně vlhkostního mikroklimatu udává tabulka 4. na následující straně.

Tab.4 Fyziologické stavy člověka při tepelně vlhkostní zátěži

Fyziologický stav člověka Hypotermie Neutrální Zóna pocení Hypertermie
Pohoda
Tepelná zátěž (stress) Únosná Optimální Únosná
Hypotermická krátkodobá Perspirační dlouhodobá Hypertermická krátkodobá
Tepelná zátěž přípustná dle předpisů Únosná nejvýše přípustná Optimální Přípustná Únosná nejvýše přípustná
Krátkodobá hypotermická dlouhodobá Krátkodobá hypertermická
Tepelně vlhkostní mikroklima chladné Optimální Horké
Krátkodobě únosné Dlouhodobě únosné Krátkodobě únosné

Termoregulačním úsilím se organismus snaží ustálit v neutrální zóně , není li to možné (velká tepelná zátěž), alespoň v zóně pocení. Tepelné rovnováhy lze docílit i v zóně hypotermie a hypertermie, ale jen při snížené a zvýšené tělesné teplotě.

Výsledné tepelné stavy člověka v kterékoli zóně jsou ještě ovlivněny adaptací organismu na mikroklima a fyziologickými biorytmy.

Adaptace na mikroklima

Je to soubor změn, ovlivněný změnami klimatických faktorů. Změny v regulovaném klimatu se nazývají aklimace a změny v přírodním prostředí jsou aklimatizace. K největší části adaptace dochází v prvních 4 -- 7 dnech, k úplné do 14 dnů.

Biorytmus

Je přirozená časová modulace fyziologických jevů organismu, způsobená vzájemným pohybem Zeměkoule a ostatních vesmírných těles.

3.1.2. Nerovnoměrné tepelně vlhkostní mikroklima

Rozlišujeme tři druhy nerovnoměrnosti tepelně vlhkostního mikroklimatu: 1.nerovnoměrnost v prostoru,
  2. nerovnoměrnost v čase,
  3. nerovnoměrnost v prostoru a čase.

3.1.2.1. Nerovnoměrnost tepelně vlhkostního mikroklimatu v prostoru

Část povrchu organismu je exponována tepelným tokem fyziologicky a psychicky jinak, než zbývající povrch. Nerovnoměrnost v prostoru je funkcí rozložení tepelných toků působících na povrch člověka, tj. prostorového rozložení zátěže .

Platí vztah:

        Tuma2/image013.gif

Na lidském těle jsou místa, která jsou zvláště citlivá na nadměrné ohřívání a ochlazování.

Místa obzvlášť citlivá:

1) u dolní části nohou (kotníky) pro sedícího (SEČ) i stojícího (STČ) člověka 10cm nad podlahou,
2) u trupu těla: a) břicho a záda (SEČ) 60cm, (STČ) 110cm,
b) ramena (SEČ)/(STČ) = 100/160 cm, (řidiči aut, pracoviště u okna),
3) u hlavy: a) obličej, zvláště čelo (SEČ)/(STČ) = 110/170 cm,
b) temeno (sálavé stropní vytápění)
c) levá, pravá a zadní strana hlavy (práce u okna, sálavé stěnové vytápění ).

Obr.3 Jednotlivé druhy nerovnoměrnosti tepelně vlhkostní složky prostředí

Tepelně vlhkostní nerovnoměrnost klimatická

Způsobuje změnu konvekční, radiační a perspirační tepelné zátěže člověka.

Je definována vztahem:

Tuma2/image015.gif Tuma2/image016.gif

Konvekční nerovnoměrnost

Zátěž průvanem, různým tepelným odporem oděvu na povrchu těla, nerovnoměrným ohřevem povrchu těla (špatné teplovzdušné vytápění).

Je dána vztahem:

        Tuma2/image017.gif

Radiační nerovnoměrnost

Kromě tepelné radiace může být způsobena též různým tepelným odporem oděvu na povrchu těla, nerovnoměrným ohřevem povrchu těla (infrazářiči, stěnovým sálavým vytápěním).

Je dána vztahem:

        Tuma2/image018.gif

Perspirační nerovnoměrnost

Různé odpařování potu z jednotlivých částí povrchu těla, způsobované různým množstvím vylučovaného potu, vystavením průvanu některých zpocených částí těla, nebo různou propustností vodních par oděvem.

Je dána vztahem:

        Tuma2/image019.gif

Vzhledem ke vzájemnému ovlivňování těchto složek je nutné uvažovat vždy všechny současně na exponovaném místě (př.1 -- pokud bude sledované místo vystaveno studenému proudu vzduchu, bude příjemná i značná tepelná radiace, která by v horkém vzduchu za stejných podmínek už nebyla únosná).

Kondukční nerovnoměrnost (kontaktní)

Kondukční nerovnoměrností se rozumí kontakt určité části těla s chladnými či horkými tělesy.

Je dána vztahem:

        Tuma2/image020.gif

3.1.2.2. Nerovnoměrnost tepelně vlhkostního mikroklimatu v čase

Způsobuje změnu celého organismu, nebo jen jeho části v průběhu času. To může být způsobeno časovou změnou parametrů klimatu, při nezměněné poloze člověka, nebo v důsledku přechodu člověka z jednoho teplotně vlhkostního mikroklimatu do druhého. Je dána vztahem:

        Tuma2/image021.gif
        Tuma2/image022.gif

3.1.2.3. Nerovnoměrnost tepelně vlhkostního mikroklimatu v prostoru a čase

V praxi může současně docházet k nerovnoměrnosti v prostoru i v čase. Pak je třeba vyšetřit obě okolnosti samostatně.

3.1.3. Následný biologický účinek

Po skončení působení chladu může dojít k onemocnění, nebo po nadměrné tepelné zátěži k tzv. tepelnému vyčerpání. To závisí nejen na úrovni tepelné námahy, ale též na obranných schopnostech lidského organismu, vlhkosti vzduchu a na ostatních složkách prostředí. Bylo vysledováno, že optimální relativní vlhkost by měla být větší než 60%, z důvodu likvidace virů v ovzduší. Hodnota relativní vlhkosti by neměla překročit 70% , z důvodu zabránění šíření plísní v ovzduší.

3.1.4. Kritéria tepelně vlhkostního mikroklimatu

Především musí být respektována tepelná rovnováha člověka. Je třeba věnovat pozornost nerovnoměrnostem v prostoru a v čase, poměrům konvekčního a radiačního tepla a také rovnováze přenosu vodních par mezi člověkem a okolím. Na základě těchto kritérií stanovíme druhy prostředí. Přehled druhů je v tabulce 5.

Tab.5 Přehled stupnic tepelně vlhkostního mikroklimatu

Fyziologická spec. Odezva Psychologická
Specifická odezva subjektu Spec.plus nespecif odezva
Stupnice úrovně teplotně vlhkostního mikroklimatu Stupnice tepelných pocitů Stupnice kvality prostředí
+4 Nebezpečně hypertermická +4 Nebezpečí infarktu +4 Neúnosně horké
+3 Hypertermická +3 Velmi horko +3 Krátkodobě únosné horké
+2 Perspirační +2 Teplo -- horko +2 Dlouhodobě únos. Teplé
+1 Neutrální +1 Mírně teplo +1 Přijatelné teplé
0 Neutrální harmonické 0 Tepelná pohoda 0 Optimální
-1 Neutrální -1 Mírně chladno -1 Přijatelné chladné
-2 Hypotermická -2 Zima -2 Krátko únosné chladné
-3 Hypotermická -3 Mrazivo -3 Neúnosné chladné

Kvalita prostředí by měla být posuzována na základě pocitů subjektu. Kritérií na posouzení tep. vlhkostního mikroklimatu existuje mnoho. Nejznámější jsou: operativní teplota, americká efektivní teplota, HSI index, WBGT index, WGT index, PMV index a kompletní systém hodnocení.Vzájemný vztah stupnice tepelných pocitů a tepelné kvality prostředí je uveden na obr. 4.

Obr. 4.1 Vztah stupnice tepelných pocitů a tepelné kvality prostředí

Obr. 4.2 Vztah stupnice tepelných pocitů a tepelné kvality prostředí

3.1.4.1. Operativní teplota

Je teplotou myšlené isotermní ideálně černé plochy, se kterou by subjekt sdílel stejné množství tepla radiací a konvekcí, jako se skutečným neisotermním prostředím.

3.1.4.2. Americká efektivní teplota

Vychází z komfortního diagramu, který zakládá na odezvě sedícího polonahého člověka po přechodu z jednoho tepelně vlhkostního mikroklimatu do druhého, nasyceného vodní parou, ale vytvářejícího stejné pocity jako mikroklima původní. Americká efektivní teplota je definována pro lehce oblečené osoby v neproudícím vzduchu, kde teplota vzduchu byla nahrazena globe teplotou.

3.1.4.3. HSI index

Index tepelného diskomfortu (Heat stress index) je poměr množství potu, jež musí být člověku odvedeno k udržení tepelné rovnováhy k množství potu, jež lze v daném prostředí maximálně odvést odpařováním (evaporací).

3.1.4.4. WBGT index

Je definován pro prostředí:

a) kde se radiační teplota blíží teplotě vzduchu

        Tuma2/image025.gif

b) kde se radiační teplota liší od teploty vzduchu

        Tuma2/image026.gif
        Tuma2/image027.gif

3.1.4.5. WGT index

Teplota duté měděné koule s ovlhčeným povrchem, měřená ve středu koule (koule s ovlhčenou černou látkou na povrchu, průměr 6.4 cm). Existuje vztah mezi WBGT a WGT:

        Tuma2/image028.gif

3.1.4.6. PMV index

PMV index je stupněm porušení tepelné bilance člověka. Stanoví se buď náročným výpočtem z odvozeného vztahu (Fanger 1972 ) nebo z tabulek. Z odvozené rovnice pro PMV = 0 lze též stanovit optimální (globe) teplotu. Index PMV, který je objektivním kritériem dokázal Fanger dát do souvislosti se subjektivními pocity člověka. To umožní stanovit procento nespokojených lidí. Hodnocení PMV indexu a výpočet teplot uvádí kapitola 4.

3.1.4.7. Komplexní systém tepelně vlhkostního mikroklimatu

Hodnotí stav prostředí podle stavu člověka, který je tímto prostředím u něho vyvolán. Svým řešením umožňuje zodpovězení všech závažných problémů, což je stanovení režimu práce a odpočinku. Během tepelného stresu se dostává organismus do různých stavů, určovaných jeho tepelnou rovnováhou. Optimální mikroklima vytváří u člověka neutrální zónu, dlouhodobě snesitelnou perspirační zónu a krátkodobě únosné mikroklima produkuje hypotermickou a hypertermickou zónu.

3.1.4.8. Optimální mikroklima

Neutrální zóně člověka odpovídá optimální mikroklima, což je:

a) tepelná rovnováha lidského organismu bez pocení při optimálním toku tepla z organismu do prostředí a optimální teplotě pokožky,
b) optimální rovnoměrnost tepelné zátěže člověka v prostoru a v čase,
c) optimální relace konvekčního a radiačního tepla,
d) optimální tok vodní páry z organismu do prostředí.

Tepelná rovnováha

Byla stanovena experimentálně v klimatické komoře. Neutrální zóna je výsledkem termoregulace lidského organismu, realizované změnami jeho vnitřního tepelného odporu, jehož hodnoty lze stanovit z celkové vnitřní tepelné vodivosti.

Optimální rovnoměrnost v prostoru

Je charakterizována rozdělením tepelné zátěže po povrchu organismu. Důležité je nadměrné ochlazování nebo ohřev nohou ve srovnání s celkovou tepelnou zátěží.

Optimální rovnoměrnost v prostoru stanovuje hygienické požadavky na rovnoměrnost vytápění, větrání a chlazení interiéru, na teplotu přiváděného vzduchu do místnosti a současně i minimální teplotu podlahové konstrukce.

Optimální rovnoměrnost v čase

Představuje rozdělení tepelné zátěže v čase, tj. jak se mění tepelná zátěž člověka během uvažované doby expozice v daném prostředí či při přechodu do prostředí s jinou tepelnou zátěží organismu.

Optimální relace konvekčního a radiačního tepla

Z hlediska lidského organismu není jedno, který způsob sdílení tepla převažuje. Z dosavadních empirických výzkumů vyplývá, že konvekční zdroje tepla by měly převažovat nad zdroji radiačními.

I když je hlavním tématem této práce tepelná pohoda člověka, což je součást tepelně vlhkostního mikroklimatu, je nutné se seznámit i s ostatními druhy mikroklimat, protože utvářejí celkový životní prostor pro člověka.

3.2. ODÉROVÉ MIKROKLIMA

Odérové látky jsou plynné složky ovzduší, vnímané jako pachy. Jsou to anorganické či organické látky většinou produkované člověkem nebo jeho činností. Existuje pět základních typů odérů:

1) éterický (lidské pachy),
2) aromatický (zralé ovoce),
3) izovalerický (pachy z kouření tabáku a zvířecí pot),
4) zažluklý (mlékárenské produkty),
5) narkotický (rozkládající se proteiny).

Odérové látky vstupují do interiéru z venku nebo vznikají přímo uvnitř budovy (činností člověka, uvolňováním ze stavebních materiálů).

Z venkovního ovzduší vstupuje do budovy 50 -- 80 % odérových látek. Jsou to produkty spalovacích motorů a z výrobních procesů a spaliny z tepláren. V důsledku činnosti člověka se uvolňují různé pachy, zplodiny z cigaret, pachy kosmetických přípravků, zápach odpadků a čistících prostředků.

3.2.1. Faktory působení odérových látek

Vdechovaný vzduch vstupuje mezi nosní mušlovité kosti v čichové zóně pokryté čichovými buňkami se sliznicí na povrchu. Odérové látky musí přijít do styku se sliznicí, aby byl vyvolán čichový vjem. Čichové buňky pak vysílají elektrochemické impulsy do čichového centra v přední části mozku.

Všechny teorie o přenosu signálů lze shrnout do 2 skupin:

a) teorie kontaktní, která předpokládá, že odéry jsou vnímány v důsledku určité koncentrace a různých tvarů molekul. Čichový impuls vzniká, jestliže molekula odéru zapadne do póru, geometrickým tvarem odpovídajícím tvaru této molekuly,

b) teorie vlnová, jež je založena na předpokladu, že odérové látky jsou emitorem a absorberem elektromagnetické radiace 1-100 mikronů. Z toho vyplývá, že při střetu s molekulami dusíku a kyslíku působí na čichový orgán svou radiací v oblasti infračerveného spektra. Pach látek tedy souvisí s rozlišením jejich záření.

Část mozku, zabývající se čichem, je umístěna nad nosem a vytvářejí se v ní také emoce. Z toho vyplývá, že pachy ovlivňují tvorbu nálad.

3.2.2. Působení odérů

Působení odérových látek lze rozdělit do 4 skupin:

1) osvěžující nebo uklidňující,
2) kladně povzbuzující,
3) otupující, případně omamující,
4) vyvolávající stavy nervového rozrušení a agresivity.

3.2.3. Optimalizace odérového mikroklimatu

Tok odérové látky do organismu mtok

        Tuma2/image029.gif
        Tuma2/image030.gif

Optimální odérové mikroklima lze zajistit zásahem:

a) do zdroje odérů,
b) do pole přenosu od zdroje k exponovanému subjektu.

3.2.3.1. Optimalizace zásahem do zdroje odérů

Nejúčinnější způsob optimalizace je omezit nebo zlikvidovat zdroje odérů.

Například používání:

  • rychleschnoucích barev ... jsou to látky, které ve styku s UV-zářením vyvolávají velmi rychlý přechod sloučenin z nízkomolekulárních ve vysokomolekulární,
  • lisů na odpadky.

3.2.3.2. Optimalizace zásahem do pole přenosů

Možnosti optimalizace zásahem do pole přenosů:

1) omezení šíření odérů v budově, například dělením vertikálních šachet do několika částí nebo vhodným umístněním zdrojů odérů,
2) dostatečným větráním,
3) filtrací vzduchu (použití vhodných absorbentů),
4) deodorizací,
5) neutralizací ionizovaným ozónem.

Přívod dostatečného množství čerstvého vzduchu do budovy

Množství čerstvého vzduchu přiváděného do budovy je spjato s odérovými koncentracemi vztahem:

        Tuma2/image031.gif
        Tuma2/image032.gif

Minimální množství přiváděného čerstvého vzduchu pro jednu osobu s různou činností uvádí tabulka 6. a tabulka 7.

Tab.6 Minimální množství čerstvého vzduchu pro jednu osobu

Druh činnosti Metabolické teplo (W*m-2 ) Množství vzduchu (m3 * h-1 * os-1 )
Osoby klidně ležící 45 0.91
Osoby klidně sedící 50 0.94
Osoby klidně stojící 55 -- 65 0.96 -- 1.01
Řídící pracovníci 80 -- 90 1.09 -- 1.14
Práce v administrativní budově 80 1.10
Práce operátora 103 1.20
Pobyt v domácnosti 80 1.10
Úklidové práce 118 1.28
Průměrná těžká práce 160 1.50

Tab. 7 Minimální množství čerstvého vzduchu s ohledem na tělesné odéry pro sedící zaměstnané osoby

Volný prostor pro 1 osobu (m3) Množství čerstvého vzduchu (m3 * h-1 * os-1 )
2.8 42
5.6 27
7.8 20
14.0 10

Odstranění odérů filtrací

Odstranění odérů filtrací se provádí:

a) aktivním uhlíkem nebo dřevěným uhlím - téměř neabsorbují vlhkost a nemění stav vzduchu. Účinnost závisí na době styku plynu s uhlím. Pro dosáhnutí 80% účinnosti je nutné mít vrstvu alespoň 2.5 cm tlustou a rychlost proudění přes filtr by neměla překročit 3.0 m/s,

b) promýváním vzduchu vodou - je účinné u látek, které se váží na vodu, např. čpavek,

c) biologickou pračkou - odérové plyny se absorbují v prací kapalině, ve které jsou rozptýleny mikroorganismy (Vhodné pro silně znečištěné plyny),

d) biologickým filtrem -- filtry obsahují přírodní náplň například rašelinu, kde mikroorganismy v ní obsažené jsou schopny odbourávat aromatické látky (např. uhlovodíky) - velkou výhodou těchto filtrů jsou nízké provozní náklady.

Deodorizací

Deodorizace je založena na použití jiné, silnější, ale příjemně vonící látky, než je ta která má být překryta.

Neutralizováním ionizovaným ozónem

Ionizovaný ozón je silným okysličovadlem; molekuly odérových látek jsou rozbíjeny a přeměňovány na vodní páry, kysličník uhličitý a další bezodérové látky. Musíme však dát pozor na toxicitu ozónu, tzn. nelze ji provádět v přítomnosti lidí,

Intenzivní ionizací vzduchu

Odéry lze také odstraňovat ze vzduchu jeho intenzivní ionizací, tj. tvorbou negativních aeroiontů o vysoké koncentraci.

Pěstováním pokojových rostlin.

Pokojové rostliny jsou nejen ozdobou a spotřebitelem CO2, ale některé jsou schopny i čištění vzduchu od benzenu, CO, NO2 a formaldehydu.

3.3. TOXICKÉ MIKROKLIMA

3.3.1. Toxické plyny

  • z exteriéru,
  • z interiéru.

3.3.1.1. Toxické plyny z exteriéru

Z venkovního ovzduší přicházejí kysličníky síry SO2 a SO3 (produkty spalování fosilních palin), kysličníky dusíku NOx (v dieselových motorech, v teplárnách, hoření plynu), kysličník uhelnatý CO (benzinové motory a při nedokonalém spalování), ozón, některé uhlovodíky a smog.

3.3.1.2. Toxické plyny z interiéru

Vznikají činností člověka a uvolňováním ze stavebních hmot (NO2 ,CO ). V obytných budovách je nejčastější složkou toxického mikroklimatu kysličník uhelnatý CO. Jeho zdrojem jsou většinou spalovací procesy -- spalovací motory automobilů (až 7% CO při volném chodu), kouření cigaret, různá lokální topidla i kotle ústředního vytápění. Při dobrém spalování obsahují spaliny cca 0,2 až 0,5% CO, při nedostatečném spalování podstatně více. Plynové spotřebiče bez odtahu spalin přidávají kromě CO ovzduší bytů též oxidy dusíku. Plastické hmoty v interiéru mohou být zdrojem dalších toxických plynů, např. z polystyrénu se uvolňuje styrén, z nátěrů, zvláště na zahřívaných předmětech, se často odpařují směsi organických látek.

3.3.2. Optimalizace toxického mikroklimatu

Toho lze dosáhnout zásahem:

a) do zdroje škodlivin - je třeba dát přednost konstrukčním materiálům, ve kterých se neuvolňují toxické látky a v průmyslu výrobním technologiím, kde tyto zdroje jsou minimální. U vytápěcích zařízení musí být prováděna pravidelná údržba, aby nedocházelo ke zhoršování spalování a k nadměrné tvorbě CO,

b) do pole přenosu od zdroje k exponovanému subjektu, a to omezením šíření toxických látek v budově, větráním, filtrací, rozkladem toxických látek na netoxické nebo odstraňováním tox.lát. intenzivní ionizací vzduchu,

c) na subjektu -- plynové masky (jen ve vyjimečných případech).

3.4. AEROSOLOVÉ MIKROKLIMA

Aerosolové mikroklima je složka prostředí, tvořená aerosolovými toky, které spoluvytvářejí celkový stav subjektu.

3.4.1. Druhy aerosolů

3.4.1.1. Pevné aerosoly (prach)

Pevné aerosoly lze třídit dle původu prach:

a) organický:

  • živočišného původu,
  • rostlinného původu,

b) anorganický:

  • kovový,
  • nekovový,

c) smíšený.

Prachové částice rostlinného a živočišného původu jsou lehčí než částice anorganické. Většinou jsou vláknité, rozvětvené v chomáčcích, zatímco nerostné částice jsou hranolovité nebo kulovité s hladkými nebo ostrými hranami. Počty prachových částic uvolněných do prostoru různou lidskou činností udává tabulka 8.

Tab.8 Počet částic dodávaných do ovzduší při různé lidské činnosti

Druh činnosti Počet částic za minutu
Klid 100 000
Lehké pohyby ve stoje, či v sedě 500 000
Pohyby rukou, hlavou ve stoje, či v sedě 1 000 000
Usednutí na židli 2 500 000
Pomalá chůze 5 000 000
Rychlá chůze 7 500 000
Cvičení a hry 15 000 000 -- 30 000 000

Na usazování (sedimentaci) částic prachu v ovzduší působí zemská přitažlivost, odpor vzduchu a elektrická polarita jednotlivých ploch v prostoru.

3.4.1.2. Kapalné aerosoly

Nejznámějším případem kapalného aerosolu je obyčejná mlha, která vzniká kondenzací vodní páry při poklesu teploty vzduchu pod rosný bod. Různé aerosoly vznikají v průmyslových provozech. Aerosoly dělíme:

1) podle složení na:
a) monodisperzní - částice mají zhruba stejnou velikost,
b) polydisperzní - obsahují různé velikosti částic,

2) podle velikosti částic na :
a) páry (částice do 10-4 mm),
b) spraye (částice větší naž 10 mm).

Okamžitě po svém vzniku mění kapalné aerosolové částice svůj tvar, to je způsobeno odpařováním tekutiny a slučováním částic při srážkách. Také mohou získávat elektrické náboje.

3.4.2. Biologický účinek aerosolového mikroklimatu

Biologický účinek závisí především na toku aerosolu do organismu, době expozice a koncentraci, na jeho chemickém složení a fyzikálních vlastnostech (na těchto základních charakteristikách závisí velikost částic, jejich tvar a pevnost, elektrický náboj, rozpustnost v biologických tekutinách).

Podle účinku na organismu lze rozdělit působení na fyzikální (jež je hlavně mechanické), chemické (hlavně toxické), fyzikálně chemické a biologické (hlavně alergizující a karcinogenní). Kromě toho je aerosol nositelem různých mikroorganizmů (viz. Mikobiální mikroklima kap 3.5).

Mechanicky působí aerosoly na pokožku, ve spojivkovém vaku, na sliznici, blokováním lymfatických cest v plicích apod. při delší expozici působí dráždivě a výsledkem bývají nespecifické zánětlivé změny kůže, spojivek a sliznic v závislosti na chemickém složení částic, jejich množství, velikosti, tvaru, hloubce působení a individuální reakci.

3.4.3. Kritéria aerosolového mikroklimatu

Neexistují kritéria, jež by byla schopna určit nejvýše přípustný tok aerosolu do organismu. Většina předpisů stanoví maximálně přípustnou koncentraci aerosolů v ovzduší. Ve venkovním ovzduší pro prach s maximálním obsahem SiO2 20% se

připouští průměrná denní koncentrace 0.15 mg/m3 a spad prachu nesmí překročit 150 tun na jeden km2 za rok .

3.4.4. Optimalizace aerosolového mikroklimatu

3.4.4.1. Zásahem do zdroje aerosolů

Existují tři možnosti regulace:

a) změnou technologie - je nutné provádět již v přípravě provozu,
b) mísením sypkého materiálu s jinými vhodnými látkami - př. voda,
c) uzavřením zdroje pevným krytem nebo kapalinovou clonou - jedná se o velice účinné opatření závislé na technologii výroby.

3.4.4.2. Zásahem do pole přenosu

a) omezením šíření aerosolů v budově - konstrukčními úpravami (vertikálním rozdělením) a vhodným umístněním zdrojů (do vyšších podlaží),

b) větráním kde množství potřebného vzduchu je dáno vztahem:

        Tuma2/image033.gif
        Tuma2/image034.gif

Přívod čerstvého vzduchu a odvod kontaminovaného je zajištěn ventilací a klimatizací,

c) filtrací - je zajištěna filtry používaných ve vzduchotechnických zařízeních,

d) koagulace aerosolových částic rozprašováním kapalného aerosolu s vysokou smáčivostí dochází ke slučování malých částic ve větší, které vlivem gravitace sedimentují.

3.4.4.3. Zásahem na subjektu

Je až posledním opatřením aplikovaným v praxi, jedná se totiž o použití ochranných pomůcek (brýlí, respirátorů a skafandrů), které značně obtěžují. Jsou tedy vhodné jen pro vyjímečné použití. V některých oborech je jejich použití, ale nezbytné jsou to lakovny, textilky, doly, chemické provozovny, ordinace a operační sály.

3.5. MIKROBIÁLNÍ MIKROKLIMA

Tvoří ho mikroorganismy v ovzduší (bakterie, viry, plísně).

3.5.1. Druhy zdrojů mikroorganismů

Podle způsobu vstupu do interiéru rozlišujeme tři zdroje mikroorganismů:

a) venkovní ovzduší jako zdroj mikroorganismů,

b) vzduchotechnické zařízení jako zdroj mikroorganismů,

c) člověk jako zdroj mikroorganismů.

3.5.1.1. Venkovní ovzduší jako zdroj mikroorganismů

Mikroorganismy se dostávají jednak přímo a jednak pomocí kapalného aerosolu, který je jejich nositelem. Koncentrace mikroorganismů v ovzduší popisuje tabulka 9.

Tab. 9 Výskyt a koncentrace mikrobů v ovzduší

Místo Počet mikrobů v 1m3 ovzduší
Volná krajina 150 -- 300
Vesnice 250
Malé město 400
Velkoměsto 1000 -- 1500
Interiér budovy 200 -- 900

3.5.1.2. Vzduchotechnické zařízení jako zdroj mikroorganismů

Intenzivním zdrojem mikroorganismů může být i teplovzdušné vytápění, ventilační a klimatizační systémy, filtrační zařízení, zařízení pro zvlhčování a odvlhčování vzduchu, vzduchovody a dvojité stropy.

3.5.1.3. Člověk jako zdroj mikroorganismů

Mikroorganismy, které se dostávají do ovzduší z oblečení, při hovoru, kašli a kýchání zůstávají ve vlhkém prostředí dlouho ve vzduchu na jemných vodních kapénkách, které nesedimentují. Doba přetrvávání kapének ve vzduchu závisí pouze na jejich velikosti.

3.5.2. Optimalizace mikrobiálního mikroklimatu

Optimální mikrobiální mikroklima lze zajistit zásahem:

a) do zdroje mikroorganismů,

b) do pole přenosu od zdroje k exponovanému subjektu.

3.5.2.1. Zásah do zdroje mikroorganismů

Jedná se vlastně o:

a) péči o čistotu pokožky, oděvu a obuvi,

b) izolace nemocných,

c) úprava vzduchotechnických zařízení u vzduchotechnických zařízení se doporučuje nahradit sprchovací komoru (pračku vzduchu) parním zvlhčovačem, u něhož je vlhčení vzduchu dosahováno rozprašováním vodní páry na ohřívák. Je nutné odvádět zkondenzovanou odpadní vodu. Pro odvlhčovací zařízení je lépe preferovat suché metody před kondenzací na chladiči. Při filtraci vzduchu jsou lepší suché způsoby, tj když relativní vlhkost procházejícího vzduchu filtrem nepřekročila hranici 70%,

d) odstranění kondenzace vody na stěnách lze provést zlepšenou izolací, vhodným způsobem vytápění (zvýšilo by teplotu ohrožených ploch), větráním a instalací odvlhčovacích zařízení (v interiéru je instalace takových zařízení velice výhodná, protože stačí udržet hodnotu relativní vlhkosti pod 70%).

3.5.2.2. Zásah do pole přenosu

a) omezením nebo zabráněním šíření mikrobů v budově péčí o čistotu všech interiérů a odstranění nepříjemného hmyzu. Jinak platí stejná kritéria jako pro odérové mikroklima,

b) přívodem dostatečného množství čerstvého vzduchu (větráním), to je nejenom ekonomicky nejvýhodnější, ale i velmi účinný způsob likvidace mikroorganismů, velmi ale závisí na kvalitě přiváděného vzduchu,

c) dezinfekce vzduchu ozařováním UV zářením, nejvyšší účinnosti likvidace mikroorganismů je dosaženo při l = 253.7 nm,

d) úpravou stěn vhodnou substancí do povrchového filmu.

3.6. IONIZAČNÍ MIKROKLIMA

Ionizační mikroklima je složka prostředí, tvořená toky ionizujícího záření, produkovaného přírodními radioaktivními látkami a nebo umělými zdroji, které působí na jedince a spoluutvářejí jeho celkový stav.

3.6.1. Fyzikální veličiny ionizace

Aktivita Ak -- Aktivita daného množství radionuklidu je podíl středního počtu radioaktivních změn DN a časového intervalu Dt

        Tuma2/image035.gif
        Tuma2/image036.gif

Aktivitu 1Bq má těleso z radioaktivního prvku ve kterém nastává jeden přeměnový děj za 1 sekundu.

Poločas přeměny (T1/2) -- je to střední časový interval, za který se přemění právě polovina radionuklidů.

        Tuma2/image037.gif
        Tuma2/image038.gif

Expozice -- je podíl střední hodnoty součtu elektrických nábojů DQ všech iontů dopadlých do elementu vzduchu a hmotnosti tohoto objemu Dm

        Tuma2/image039.gif

3.6.2. Zdroje ionizujícího záření

Zdrojem ionizujícího záření jsou radioaktivní látky, vstupující do interiéru jednak z venku, jednak vznikající uvnitř budovy v důsledku činnosti člověka a uvolňováním ze stavebních hmot a technologického zařízení s obsahem radioaktivního materiálu.

3.6.2.1. Radioaktivní látky z exteriéru

Z venkovního ovzduší je to nejčastěji radioaktivní popílek, produkovaný tepelnými elektrárnami, špatně odizolované podloží staveb v lokalitách kde se vyskytuje radon různých modifikací v půdě, nevhodné stavební materiály (tvárnice z popílku) a v neposlední řadě skládky.

3.6.2.2. Radioaktivní látky z interiéru

Produkty radonu jsou obsažené v cigaretovém kouři, kde podporují jejich karci-nogenní účinek. Další činnost spojená se vznikem ionizujícího záření je práce s rentgenovými přístroji a práce s radioaktivními látkami v laboratorních podmínkách.

3.6.3. Citlivost lidského organismu na ozáření

Citlivost lze rozdělit dle její intenzity na tři druhy, které popisuje tabulka 10.

Tab.10 Citlivost tělesných orgánů vůči ionizujícímu záření

Intenzita citlivosti
Nízká Průměrná výrazná
Kůže Mozek štítná žláza
Žlučník Lymfatické uzliny plíce
Slezina Jícen mléčné žlázy
Ledviny Játra žaludek
Kosti Střeva konečník
Slinivka břišní kostní dřeň

3.6.4. Optimalizace ionizačního mikroklimatu

Optimalizace ionizačního mikroklimatu lze zajistit zásahem:

a) do zdroje radioaktivních látek -- omezit nebo likvidovat zdroje radioaktivních látek je nejúčinnějším způsobem optimalizace. Lze ho provést:

i. volbou vhodného stavebního místa (vhodnost lokality),
ii. omezením nebo vyloučením vnikání radonu do budovy (protiradonová opatření),
iii. volbou vhodných stavebních materiálů (atestovaný materiál).

b) do pole přenosu -- možnosti jsou:

i. omezení šíření radioaktivních látek v budově,
ii. větráním,
iii. filtrací vzduchu (viz 3.6.4.1),
iv. povrchovou depozicí -- sedimentací radioaktivních látek ,
v. elektrostatickou depozicí (viz 3.6.4.2).

3.6.4.1. Omezení šíření radioaktivních látek v budově

Omezení šíření radioaktivních látek v budově lze docílit konstrukčně dispozičními úpravami budovy:

a) dělením vertikálních šachet do několika částí,

b) nebo vhodným umístěním zdrojů radioaktivních látek v budově,

c) jednak aplikací rozdílového větrání.

První způsob je zvláště závažný u mnohopodlažních budov, kde se radioaktivní látky mohou šířit působením tepelného vztlaku. Stoupá -- li např. schodiště bez přerušení v celé výšce budovy, dochází v důsledku tepelného vztlaku k intenzivnímu šíření radioaktivních plynů po celém objektu.

3.6.4.2. Větrání

Kromě dostatečné výměny vzduchu je nezbytné vytvoření tlakových spádů mezi jednotlivými prostorami podle stupně jejich znečištění (kontaminace). Největší podtlak se volí pro prostory s největší kontaminací (větrání rozdílové), přičemž se nepoužívá recirkulace vzduchu.

Snížením dodávky čerstvého vzduchu z důvodu energetických úspor na vytápění vedlo k vystoupení ionizačního mikroklimatu do popředí.

3.6.4.3. Filtrací vzduchu

Samotný radioaktivní plyn není filtry zachycován, avšak plyny lze likvidovat, pokud jsou navázány na nějaký druh aerosolu.

Filtry jsou dvojího druhu:

a) kazetové, což jsou boxy s filtrační náplní, které se nečistí, ale vyměňují se jako celek. (nízké pořizovací náklady, avšak vyšší provozní).

b) elektrostatické, nezvyšují s časem celkový tlakový odpor systému( jako jiné filtry), zachycované částice mohou být smývány vodou (vysoké pořizovací náklady, levný provoz).

3.6.4.4. Elektrostatická depozice

Pokud vytvoříme v místnosti, elektrostatické pole, elektricky nabité částice se pak usazují na elekrodách opačných polarit.

3.7. ELEKTROSTATICKÉ MIKROKLIMA

3.7.1. Faktory elektrostatického stresu

Elektrický náboj se vytváří při dynamickém styku a oddělování částic s různou i stejnou polaritou a to ztrátou elektronů z jedné částice ve prospěch druhé.

Rozlišujeme tyto případy:

1) vzájemný pohyb pevných látek,

2) vzájemný pohyb kapalin, par nebo plynů,

3) vzájemný pohyb kapalin a pevných látek.

3.7.2. Optimalizace elektrostatického mikroklimatu

Optimálním elektrostatickým mikroklimatem je mikroklima s minimálním výskytem statické elektřiny. Úplná likvidace není možná. Je nutné zabránit tvorbě st. elektřiny, ale pokud přeci jen vznikne, je ji třeba odstranit např. vhodným uzemněním nebo vhodnou úpravou přenosu. Pokud mají být způsoby likvidace st. elektřiny účinné, pak je nutné odvést nashromážděný náboj v co nejkratším čase, aby nedocházelo ke kumulování vysokých potenciálů.

Optimalizaci elektrostatického mikroklimatu lze zajistit:

a) úpravou zdroje elektrostatické elektřiny,

b) úpravou pole přenosu.

3.7.2.1. Úprava zdroje statické elektřiny

Tu lze provést:

a) antistatickými látkami a uzemněním, nanáší se vodivé filmy (od vody až po vysokomolekulární halogeny čpavku),

b) použitím vhodného oděvu a obuv.

3.7.2.2. Úprava pole přenosu statické elektřiny

Tu lze provést:

a) úpravou ovzduší:

i. reverzní ionizací vzduchu -- vytvoření optimálního elektroiontového mikroklimatu,
ii. zvýšením relativní vlhkosti vzduchu, kde 60 až 70% již dostatečně snižuje tvorbu statické elektřiny,

b) úpravou podlahy a stěn -- antistatickými nátěry a dokonalým zemněním.

3.8. ELEKTROMAGNETICKÉ MIKROKLIMA

3.8.1. Zdroje elektromagnetického záření

Elmag. záření může vstupovat do interiéru buď z exteriéru nebo může být produkováno vnitřními zdroji.

V exteriéru jsou přirozeným zdrojem elmag. záření atmosferické výboje a sluneční činnost, umělým zdrojem pak různé vysílače a vedení vysokého napětí.

V interiéru je nejčastějším zdrojem mikrovlnný ohřev, monitory, mobilní telefony a jiné přístroje, v průmyslu jsou to pak indukční pece a svářecí automaty.

Elektromagnetické záření působí nejen na lidský organismus, ale i na neživé objekty. U člověka jsou nejcitlivější oči, pohlavní orgány a nervový systém. Neživé objekty se mohou stát ohroženými pokud nejsou dostatečně stíněny. Vědní obor o ochraně uživatelů elektronických přístrojů před důsledky působení elektromagnetického záření se nazývá elektromagnetická kompatibilita (EMC = electromagnetic compatibility). Uplatnění má nejen na specializovaných pracovištích, kde chrání drahá elektronická zařízení, ale i tam kde je třeba chránit zdraví lidí kteří se zdroji elmag. záření přicházejí do styku, ale i v běžném životě kde slouží například pro ochranu dat v počítačích.

Tab.11 Zdroje elektromagnetického ozáření

vf transformátor antény
vazební kondenzátor zářiče
přenosová vedení ohřívací komory
induktory ohřívací kanály

3.8.2. Kritéria elmag. mikroklimatu

Základním kritériem je ozáření, jež závisí na intenzitě pole a na době expozice. Intenzita pole závisí na vzdálenosti od zdroje a na jeho velikosti. Příklady velikosti elmeg. a elektrické intenzity pole v okolí stožárů vysokého napětí ukazuje obrázek 5.

Tab. 12 Přípustné hodnoty ozáření elektromagnetickým zářením

velikost frekvence vf vvf
30 kHz -- 30 MHz 30 -- 300 MHz 300 MHz -- 300 GHz
pracoviště (8 hod) 400 Vm-1 80 Vm-1 160 Vm-1
bytová zástavba 72 Vm-1 24 Vm-1 50 Vm-1

        Tuma2/image040.gif
        Tuma2/image041.gif

Obr 5. Rozložení elektrického a magnetického pole v okolí stožárů el. vedení 2x220 kV

3.8.3. Optimalizace elmag. mikroklimatu

Elmag. mikroklima lze upravit zásahem:

a) do zdroje elmag. záření -- spočívá v odstranění zdroje elmag. záření, pokud je to možné, což je nejúčinnějším způsobem vůbec. Ke stínění se používá hliníkového nebo měděného plechu minimální tloušťky 0.5 mm. Stínění musí být uzemněno, jinak může i situaci zhoršit.

b) do pole přenosu -- spočívá v místním ochranném stínění podle stejných zásad jako u zdroje.

c) na subjektu -- spočívá v použití osobních ochranných pomůcek.

3.9. ELEKTROIONTOVÉ MIKROKLIMA

Elektroiontové mikroklima je složka prostředí vytvářená pozitivními a negativními ionty v ovzduší, které působí na člověka a utváří jeho celkový stav.

Za normálního stavu jsou molekuly plynů elektricky neutrální. Vlivem působení ionizační energie dochází k neelastickým srážkám do té doby neutrálních molekul. V důsledku těchto srážek se odtrhávají elektrony z orbitální sféry atomů a tím vzniknou dvojice elektricky nabitých částic. Tyto částice nejsou stabilní, spojují se s neutrálními atomy, či molekulami do shluků (až 30 molekul), které jsou již stabilnější, ty se nazývají lehkými ionty.

3.9.1. Zdroje ionizační energie

a) působení elektrického pole

b) působení ionizujícího a ultrafialového záření -- v přirozených podmínkách se na tvorbě vzdušných iontů podílí ionizující záření z přirozených radioaktivních látek obsažených v prostředí (půdě, vzduchu), dále kosmické záření a záření těžkých částic, přicházejících do vyšších vrstev atmosféry ze slunečního záření. Obdobně působí i ultrafialové záření. V interiéru budov mohou být mohutným zdrojem aeroiontů i radioaktivní plyny Ra 222 a Ra 220, obsaženými ve stavebních konstrukcích (z žuly a betonu), které difundují do místnosti. Koncentrace aeroiontů, zvláště při snížené ventilaci místnosti, může být pak i značně vyšší než v exteriéru. V takovém případě mohou radon a jeho modifikace ve vzduchu překročit i nejvýše přípustné hodnoty pro dlouhodobý pobyt a stát se vážným nebezpečím, o kterém uživatel nemá ponětí -- není je schopen svými smysly vnímat,

c) Lenadrův efekt -- při rozprašování vody do vzduchu nebo při praskání bublinek plynu na vodní hladině dochází k tvorbě pozitivních a negativních iontů oddělováním malých částic z povrchu vody. Celá tekutina se tudíž rozdělí na malé záporné částečky a větší kladné kapky.

3.9.2. Účinky iontů v ovzduší a v lidském organismu

Aeroionty především slouží pro urychlení biochemických reakcí.

3.9.2.1. Negativní ionty (anionty)

V organismu způsobují vzrůst pH krve, pokles krevního tlaku, pokles spotřeby kyslíku, zvyšují metabolismus ve vodě rozpustných vitamínů, vzrůst sekreční aktivity sliznic a zvýšení odolnosti vůči virovým onemocněním.

3.9.2.2. Pozitivní ionty (kationty)

Způsobují pokles pH krve, vzrůst krevního tlaku, pokles hladiny choresterolu, vysoušení sliznic.

Převaha kladných iontů v ovzduší je v přírodě demonstrována nepříznivým působením některých suchých teplých větrů. Látky které ionty ovlivňují hrají důležitou roli pro metabolické jevy a přenos některých impulsů do spodního mezimozku, který je velmi důležitý pro tvorbu spánku a celkové nálady člověka..

Vzduch chudý na jakékoliv ionty je označován jako "těžký", vzduch s převahou pozitivních iontů jako "dusno", s převahou negativních iontů jako "chladný" a s optimálním poměrem (p/n = 5/4) jako "lehký a čerstvý". Je třeba zabránit tvorbě středních a zvláště těžkých iontů, musíme tedy zajistit čistotu ovzduší. Elektroiontové mikroklima je nutno řešit společně s aerosolovým mikroklimatem.

3.10. AKUSTICKÉ MIKROKLIMA

3.10.1. Faktory akustického mikroklimatu

Akustické toky jsou vytvářeny rozkmitáním molekul vzduchu nebo kapaliny zdrojem zvuku, čímž vznikají akustické vlny různých vlnových délek a kmitočtů pro které platí vztah:

        Tuma2/image042.gif
        Tuma2/image043.gif

Do interiéru proniká zvuk jednak z exteriéru přez obvodový plášť a jednak je utvářen zdroji uvnitř budovy. Od zdroje se hluk šíří buď pouze vzduchem, nebo je přenášen různými konstrukcemi a pak teprve vzduchem.

Z hlediska odrazu rozeznáváme vlny přímé a vlny odražené.

Z hlediska časového průběhu se rozeznává hluk:

a) ustálený -- hluk se v daném místě nemění v závislosti na čase o více než 5dB

b) proměnný -- je takový hluk, jehož hladina se v daném místě mění v závislosti na čase o více než 5dB

c) přerušovaný -- je hluk, měnící náhle hladinu akustického tlaku nebo hladinu zvuku, který je ale v průběhu hlučného intervalu ustálený

d) impulsní

Pro lepší práci se stupnicí hlučnosti se přešlo na logaritmickou závislost, kdy dosažení dvojnásobě silného vjemu odpovídá zvýšení hladiny akustického tlaku o 10dB.

Pro hladinu akustického tlaku Lp platí vzorec:

        Tuma2/image044.gif
        Tuma2/image045.gif

Tato úprava komprimuje tedy rozsah 20 až 100 000 000 mPa do rozsahu 0 až 120dB.

3.10.2. Biologický účinek

Relativně trvalý vliv hluku na lidský organismus je trojího druhu:

3.10.2.1. Účinek na sluchový orgán

Škodlivost působení hluku na sluch závisí na hladině zvuku a ne jeho frekvenčním vlnění. Čím více energie je ze spektra soustředěno do vyšších frekvencí, tím nižší má být přípustná hladina hluku.

3.10.2.2. Účinek na vegetativní nervový systém

Poruchy tohoto systému jsou relativně stejné jak u stálých pracovníků tak u nováčků. Reakce jsou odvislé od subjektivního vnímání jedince.

3.10.2.3. Účinek na psychiku člověka

Je nejsložitější z účinků. U neurotiků může zhoršit labilitu nervové soustavy což se projevuje podrážděností, nespavostí, bolestmi hlavy, snížením paměti, aj.

3.10.3. Optimalizace akustického mikroklimatu

Akustické mikroklima lze upravit:

a) zásahem do zdrojů hluku

b) zásahem do pole přenosu

3.10.3.1. Zásah do zdroje hluku

Nejúčinnější je zdroj odstranit nebo nahradit. Můžeme také organizačními opatřeními omezit provoz hlavních zdrojů nebo je přemístit, také je můžeme zvukově izolovat například kryty nebo tlumiči.

3.10.3.2. Zásahem do pole přenosu

Lze jej realizovat instalací přepážek, zvýšením pohltivosti a snížením odrazovosti stěn a stropů (akustické materiály), umístněním pracovníků do chráněných prostorů, maskováním (překrytí vadícího hluku příjemným) a antihlukem.

Princip metody antihluku -- Protože hluk je jen tlaková vlna která se šíří vzduchem, je antizvuk zrcadlovým obrazem této vlny, ale fázově posunutý přesně o 180 0. Narazí li obě vlny na sebe nastává destrukční interference (vlny se navzájem vyruší). V současné době spíše teoretická možnost.

3.11. PSYCHICKÉ A SVĚTELNÉ MIKROKLIMA

3.11.1. Faktory psychického a světelného stresu

3.11.1.1. Pohyb vzduchu

Proudící vzduch může velmi nepříjemně obtěžovat člověka svým dynamickým účinkem, ten je charakterizován:

a) frekvencí, směrem a rychlostí proudu vzduchu

b) prostorem ve kterém působí

c) povrchem na který působí

3.11.1.2. Barevnost prostoru

Barevnost lze vyjádřit těmito veličinami:

a) barva povrchu a barva světla, je důležité jakou barvu vnímáme (výsledek je interakce skutečné barvy povrchu a barvy dopadajícího světla na povrch)

b) materiál povrchu, každý materiál má svou specifickou barevnost, ta je ještě ovlivněna jeho prostorovou strukturou

c) u vícebarevných povrchů se uplatňuje kombinace barev

d) velikost prostoru, vytváří pocit stísněnosti, prostorovosti, závisí nejen na půdorysné velikosti prostoru, ale i na jeho výšce.

3.11.2. Účinek psychického a světelného stresu

Protože práce zraku je spjata s centrální nervovou soustavou ovlivňují zrak i ostatní složky mikroklimatu (např. hněv, vypětí, radost,klid). Je tedy nezbytné vytvořit v daném prostředí vhodné světelné mikroklima, které je tvořeno geometrickými rozměry prostoru, druhem světelných zdrojů, počtem a rozmístněním svítidel, rovnoměrnosti osvětlení, barevným podáním a kontrastem v prostoru.

Důsledkem působení všech složek prostředí na lidský nervový systém je psychická únava.

3.11.2.1. Barevnost prostoru

Z hlediska tématu této práce je významné, že zrakové vnímání barev vyvolává -- mimo -- jiné pocity tepla nebo chladu (Hawthornův efekt), čímž se modifikují pocity vyvolané tepelně vlhkostním mikroklimatem. Vlivem teplých barev se zrychlují a vlivem studených zpomalují některé fyziologické funkce, včetně bazálního metabolismu, přičemž změna závisí také na aktuálním psychickém stavu.

Studeně působí barvy zelená a modrá (a vzhled kamene, skla a kovů).Teple působí barva červená, oranžová, žlutá (a povrchové úpravy dřeva a textilu).

Studené barvy jsou pasivní, podporují duševní soustředění a delší pracovní výkonnost. Teplé barvy jsou dynamické, podněcují k činnosti.

Barva vnímaná okem může v mozku ovlivnit pocity vysílané hmatem nebo svalovým napětím: Stejné předměty lze podle jejich barvy považovat za lehčí nebo těžší. Barva má vliv i na naše pojetí prostoru (místnost můžeme opticky zvětšit či zmenšit, zvýšit či snížit ), protože celková barevnost prostředí vyvolává pocity prostornosti nebo stísněnosti, nebo se na těchto pocitech podílí.

Pro objektivizaci Hawthornova efektu proběhl výzkum (Fanger, Breum, Jerking -1977), který zjistil že teplé barvy mají až o 0,4°C posunutou tepelnou pohodu oproti barvám chladným.

3.11.2.2. Velikost prostoru

Z hlediska tématu této práce je významné, že vnímání velikosti prostoru vyvolává také pocity stísněnosti nebo útulnosti, čímž se modifikují pocity vyvolané odérovým a tepelně vlhkostním mikroklimatem.

3.11.3. Optimalizace psychického a světelného mikroklimatu

3.11.3.1. Optimalizace pohybu vzduchu

Nejúčinnější opatření:

a) orientovat budovy kolmo na směr zimních větrů

b) seskupit budovy do uzavřených obrazců

c) výškové budovy stavět mezi nižšími budovami.

3.11.3.2. Optimalizace barevnosti prostoru

Protože se vlivy barevnosti životního prostředí a jeho složek podílejí na celkových psychických účincích prostředí, neexistuje žádný jednoduchý komplexní návrh optimalizace světelného mikroklimatu. Měli bychom se však snažit (úpravami prostředí ) přiblížit do pocitu zrakové pohody, což je psychologický stav, při němž celý zrakový systém plní optimálně svoji funkci a při kterém se člověk cítí ve světelné pohodě (může zůstat v tomto prostředí delší dobu a má pocit, že dobře vidí a cítí se psychicky dobře).

4. Tepelná pohoda člověka

4.1. HYGIENICKÉ ZÁKLADY

Výkonnost člověka je ovlivněna prostředím, ve kterém pobývá. V optimálních podmínkách je dosaženo stavu prostředí, který je nutnou podmínkou pohody člověka. Pro každou fyzickou nebo psychickou činnost, provázenou určitou tepelnou produkcí člověka, jsou nejdůležitějšími činitelé rozhodující o tepelném stavu prostředí, jsou to všechny typy mikroklimat a jejich složek, které byly probrány v kapitole 3., tedy teplota vzduchu a okolních ploch (předměty a stěny), rychlost proudění vzduchu a jeho vlhkost, izolační vlastnosti oděvu, čistota okolního vzduchu (prach, zápachy), hladina hluku, intenzita a barva osvětlení, ionizující a elektromagnetické záření, elektrostatické pole a ionty v ovzduší.

4.2. TEPELNÁ BILANCE ČLOVĚKA

Lidské tělo si udržuje přibližně stálou teplotu 37 °C vnitřní termoregulací. Biochemické reakce (oxidace potravy, vdechování vzdušného kyslíku) vytváří v těle teplo, které musí být odváděno okolím. V klidném spánku je základní tepelná produkce člověka asi 44 Wm-2 a objemový průtok vzduchu plícemi je 0.14 l s-1 . Tepelná produkce i průtok vdechovaného vzduchu se zvětšují s intenzitou fyzické činnosti. Základní životní podmínkou je tepelná rovnováha člověka, tj. stav, kdy prostředí odjímá tělu právě tolik tepla, kolik ho tělo vyprodukuje.

Hlavním projevem činnosti termoregulace je řízení přenosu tepla z vnitřních částí těla k jeho povrchu úpravou prokrvení podkožích vrstev a tím zvyšování či snižování teploty kůže. V horkém prostředí, kdy okolí nestačí ani při zvýšené teplotě těla odvádět tepelnou produkci, se začne člověk mokře potit.

Celkový výdaj energie člověkem M (metabolismus viz. Kapitola 3.1.1.2), vzniká látkovými přeměnami v lidském těle a tvoří ho součet tepelné produkce Q a mecha-nického výkonu W.

        Tuma2/image046.gif

podíl mechanického výkonu a celkového výdaje energie je mechanická účinnost člověka, dána vztahem

        Tuma2/image047.gif

Nekoná-li člověk mechanickou práci, je účinnost nulová, při velké fyzické námaze může dosahovat až 25%. Při vzrůstající intenzitě práce roste tepelná produkce i mechanická účinnost.Viz tabulka 13.

Tab.13 Metabolismus člověka při různé fyzické činnosti

Činnost stupeň aktivity Metabolismus M účinnost lidské práce
Wm-2 met W
Klidné ležení I 46 0.8 80 0
Sezení 58 1.0 100
Klidné stání, lehká práce v sedě (úřady, školky) 70 1.2 125
Stání, lehká práce II 93 1.6 170 0 až 0.1
Střední fyzická práce III 116 2.0 200 0.1 až 0.2
Těžká fyzická práce IV 165 2.8 300 0.1 až 0.25

Tepelná produkce se vztahuje k povrchu lidského těla

        Tuma2/image048.gif

Tepelné rovnováhy organismu se dosahuje odvodem produkce tepla Q do okolního prostředí. Část se odvádí vypařováním vodní páry přes kůži QW1 případně odpařováním potu QW2 , dále dýcháním (citelné teplo Qd1 a teplo latentní Qd2 ). Rozdíl produkce tepla a částí odváděných pokožkou a dýcháním prochází oděvem s tepelným odporem Icl a z jeho povrchu A o teplotě tcl se sděluje konvekcí a radiací:

        Tuma2/image049.gif

a vypařováním z pokožky se odvádí teplo

        Tuma2/image050.gif
        Tuma2/image051.gif
        Tuma2/image052.gif

Střední teplota pokožky je nižší než vnitřní teplota těla. U člověka v klidu závisí střední teplota pokožky na teplotě vzduchu, dle vztahu:

        Tuma2/image055.gif

Akumulační schopnost těla je malá, při zamezení odvodu tepla do okolí by teplota těla stoupala rychlostí 2 Kelviny za hodinu.

Dýcháním mění člověk složení vzduchu: vdechuje vzduch s 21% O2 , 1% H2 O a 0.01% CO2. Vydechovaný vzduch obsahuje 17% O2, 5% H2 O (95% relativní vlhkosti), 4% CO2 a má teplotu asi 34°C. Měření obsahu obou plynů ve vydechovaném a vdechovaném vzduchu slouží ke stanovení energetické bilance člověka při různé zátěži. Spotřeba energie člověkem za 24hod činí v klidu 10 až 11 MJ, při lehké práci 11 až 14 MJ a při těžké práci 14 až 18 MJ.

Tok tepla z pokožky do prostoru musí překonat tepelný odpor oděvu Icl, který tvoří z 80% vzduchové vrstvy, uzavřené mezi jednotlivými vrstvami oděvu. Tepelný odpor oděvu zmenšuje vlhkost vzduchu a také rychlost proudění vzduchu. Hodnoty Icl a koeficientu zvětšení povrchu fc pro různé druhy oděvu určuje tabulka 14.

Tab.14 Tepelný odpor oděvu Icl a zvětšení povrchu těla fc

druh oděvu Icl fc
m2
clo
lehký jednovrstvý 0.078 0.5 1.1
Dvouvrstvý 0.11 0.7 1.1
Třívrstvý 0.155 1.0 1.15
Čtyřvrstvý 0.233 1.5 1.2

Povrch oděvu je větší než povrch těla, dle vztahu:

        Tuma2/image056.gif

kde fc je koeficient zvětšení povrchu těla

Sdílení tepla radiací (sáláním) mezi povrchem oděvu o teplotě tcl a okolními plochami se řídí Stefanovým-Boltzmanovým zákonem:

        Tuma2/image057.gif
        Tuma2/image058.gif

Účinná teplota okolních ploch tr je myšlená společná teplota všech okolních ploch, při níž by se sdílel stejný tok tepla mezi povrchem oděvu a okolními plochami jako ve skutečnosti. Při různých teplotách okolních ploch je tato teplota dána vztahem:

        Tuma2/image059.gif
        Tuma2/image060.gif
        

Tepelný tok sdílený mezi člověkem a okolím konvekcí je dán vztahem:

        Tuma2/image065.gif

kde hc= ak je součinitel přestupu tepla konvekcí, který závisí na relativní rychlosti vzduchu var vůči člověku. Tento vztah je vyjádřen vzorci:

        Tuma2/image067.gif
        Tuma2/image068.gif

4.3. STANOVENÍ VZTAHŮ PRO VÝPOČET TEPELNÉ POHODY

Tepelnou pohodou (někdy též tepelnou neutralitou ) se označuje stav, kdy prostředí odnímá člověku jeho tepelnou produkci bez výrazného ( mokrého) pocení. Vzhledem k individuálním odchylkám fyziologických funkcí lidí, nelze zajistit jakoukoliv kombinací veličin, optimální tepelný stav prostředí, kdy by podmínky vyhovovali všem přítomným osobám. Vždy je určitý podíl ( nejméně 5 % ) nespokojených, kteří pociťují tepelnou nepohodu (diskomfort). Proto jsou pro potřeby projektantů a hygieniků důležité kromě optimálních, také přípustné podmínky tepelněvlhkostního mikroklimatu podle fyzické aktivity osob a jejich oblečení.

Doporučené podmínky tepelné pohody se opírají o statistická šetření ze stupnice tepelných pocitů ( PMV-Predicted Mean Vote):

+3 horko - 3 zima      
+2 teplo - 2 chladno      
                         mírné teplo -1 mírné chladno
0 neutrálně      

Procentuální podíl nespokojených (PPD-Predicted Percentage of Dissatisfied) z přítomných v určitém prostředí, souvisí s hodnotami stupnice tepelných pocitů vztahem:

PPD= 100 --95.exp.(+0,03353 PMV4 + 0,2179 PMV2 )(%)

který platí podle ISO 7730 pro tepelně mírné prostředí. Odpovídající hodnoty procentuálního podílu nespokojených (PPD) vypočtené ze stupnice tepelných pocitů (PMV) udává tabulka 15 a grafické znázornění PPD = f(PMV) je na obrázku 6.

Tab.15 Závislost podílu nespokojených na stupnici tep. pocitů

PMV 0 0,5 0,83 1 2
PPD (%) 5 10 20 25 75

        Tuma2/image069.gif

Obr.6 Závislost procentuálního podílu nespokojených lidí na stupni tepelného pocitu

Stupeň tepelného pocitu je možné stanovit ze vztahu

        Tuma2/image071.gif

kde teplota povrchu oděvu je zadána:

a) implicitním vztahem:

        Tuma2/image074.gif

b) nebo explicitním vztahem:

        Tuma2/image076.gif

Uvedené vztahy poskytují možnost, výpočtem pomocí počítače stanovit kolika přítomným bude pravděpodobně vyhovovat určená kombinace činitelů, které ovlivňují tepelné pocity člověka:

ta - teplota okolního vzduchu
tr - účinná teplota okolních ploch
var - relativní rychlost proudění vzduchu vůči člověku
j - vlhkost vzduchu (z j a z ta se vypočítává atm.tlak pa)
Icl - tepelný odpor oděvu
M - metabolismus člověka
W - mechanická práce člověka

Pro PMV = 0 je vztah rovnicí tepelné pohody ( 5 % nespokojených). Podmínky se považují za přípustné, pokud se PMV pohybuje v rozmezí 0,5 (do 10% nespokojených).

Společný účinek sdílení tepla konvekcí a radiací sdružuje tzv. operativní teplota to . Představuje jednotnou teplotu černého (z hlediska sdílení tepla radiací) uzavřeného prostoru, ve kterém by člověk sdílel konvekcí a radiací stejně tepla, jako ve skutečném teplotně nestejnorodém prostoru. Teplota t0 vyplývá z rovnice

        Tuma2/image077.gif
        Tuma2/image078.gif
        Tuma2/image079.gif

Rozdíl v tepelné produkci o 8 W/m2 při Icl = 0,2 m

2
K/W pak způsobí odchylku t0 o 1K.

Při optimálním tepelném stavu člověka neexistuje napětí v termoregulačním mechanismu ani pocit nepohody čímž se vytváří předpoklad pro vysokou pracovní schopnost. Doporučené optimální operativní teploty t0 odpovídají stavu tepelné neutrality.

Přípustný tepelný stav člověka doprovází určité zatížení termoregulace a výskyt diskomformních tepelných pocitů. Lze očekávat určité snížení pracovní schopnosti, avšak bez zvýšení nemocnosti.

Nežádoucí místní ochlazování lidského těla (průvan) vyvolané pohybem vzduchu závisí na rychlosti proudění vzduchu kolem těla a na intenzitě turbulence.

Nejcitlivější na velkou intenzitu proudění vzduchu jsou odkryté části těla, zejména hlava a jsou drážděny i nervové buňky kůže a to zvyšuje pocit chladu.

Matematický model vlivu turbulence na pocit průvanu, použitelný pro sedící lehce pracující osoby, sestavil na základě experimentů Fanger. Model umožňuje předpovídat procento nespokojených lidí v důsledku průvanu, jako funkci střední rychlosti vzduchu , intenzity turbulence Tr a teploty vzduchu ta.

Závislost procenta nespokojenosti lidí, z hlediska intenzity průvanu je definována vztahem:

        Tuma2/image080.gif

4.4. MĚŘENÍ TEPELNÉHO STAVU PROSTŘEDÍ

K určení tepelného stavu prostředí měříme:

a) jednotlivé činitele, tj. teplotu vzduchu ta, účinnou teplotu okolních ploch příp. protilehlých ploch tr, vlhkost vzduchu j a rychlost proudění var ,

b) výsledné veličiny, zahrnující společný účinek dvou nebo více činitelů.

Při měření teploty vzduchu je třeba teploměry s baňkou nebo čidlem chránit před účinky sálání okolních ploch. Nejúčinnější ochranou je lesklá clona ( i více násobná) a zvýšení rychlosti proudění vzduchu kolem činné části teploměru .

Možnosti měření teplot

Termočlánky - dálkovou registraci a přenos údajů umožňují termočlánky a odporové teploměry. Ve vzduchotechnice se užívají nejčastěji dvojice kovů (podle ČSN 35 67 10) měď -- konstantan s termoelektrickým napětím asi 50 mV/K, vhodné do 4000

železo -- konstantan (asi 60 mV/K, do 6000 C), chrom -- nikl (asi 40 mV/K, do 9000 C) a platinrhodium -- platina (jen asi 10 mV/K avšak 13000 C a je mezinárodním standardem). Pokud použitý materiál má předpokládané složení, je možné použít normou udávané závislosti mezi napětím termočlánků a měřenou teplotou, s přihlédnutím k přípustným tolerancím. Pro přesnější měření je třeba termočlánky cejchovat.

Odporové teploměry jsou drátky do 0,1mm průměru, u nichž se využívá zvětšování odporu s rostoucí teplotou. Standardní platinové odporové teploměry mají při 00odpor 100 W, niklové 20 W. Odpor polovodičových odporových teploměrů -- termistorů - s rostoucí teplotou klesá, změna odporu s teplotou je výraznější než u drátkových teploměrů a používají se proto v provozních měřidlech malých změn teplot, zejména při kontrole provozu vzduchotechnických zařízení a pro regulaci.

Vlhkost vzduchu se nejčastěji zjišťuje psychrometricky, postupem založeným na měření suchého a mokrého teploměru. Vlasové a blánové vlhkoměry relativní vlhkosti vyžadují častou regeneraci, zejména v prostředí s vlhkostí pod 60%.

Měření rychlosti proudění vzduchu ve větraném klimatizovaném prostoru je obtížné pro malé hodnoty rychlostí (od několika cm/s do 0,5 m/s) a pro silnou turbulenci. Změny rychlosti (mění se její velikost i směr) jsou nahodilé. Tato nahodilost změn rychlosti je přirozenou vlastností pohybu vzduchu v místnostech, kde i bez nuceného přívodu vzduchu proudí tento vzduch přirozenou konvekcí na stěnách a předmětech s jinou teplotou.

Účinnou teplotu okolních ploch tr je možné stanovit výpočtem z hodnot teplot jednotlivých stěn a určení úhlových poměrů osálání vzhledem ke člověku v určitém místě prostoru. Tento postup je vhodný pro návrh zařízení. V existujících budovách je nejběžnější měření výsledné teploty t0 kulovým teploměrem (při současném změření teploty vzduchu ta a rychlosti proudění var ).

Atmosferický tlak pa lze stanovit ze závislosti tlaku na relativní vlhkosti a teplotě okolního vzduchu:

a) jednodušším vztahem

        Tuma2/image081.gif

b) složitějším vztahem

        Tuma2/image082.gif
        Tuma2/image083.gif

Vlastní výpočty teplot ta, tr, tcl různými metodami pro zvolenou hodnotu PMV=0 a pro různé hodnoty metabolického výkonu a tepelného odporu oblečení jsou uvedeny v kapitole 5.

5. Výpočet tepelné pohody

5.1. POUŽITÉ VZORCE PRO VÝPOČET

V literatuře se vzorec pro stanovení hodnoty PMV vyskytuje ve dvou provedeních, dle použitých jednotek.

První uvádí PMV pro jednotky SI soustavy (M-> W/m2, Icl-> m2 KW-1) a je znám ve tvaru:

        Tuma2/image084.gif

Druhý ze kterého vychází i tato práce udává PMV (M-> Met, Icl-> clo) ve tvaru:

        Tuma2/image085.gif

Pro náš výpočet uvažujeme rozmezí hodnot použitých veličin dle knihy Větrání a klimatizace (autor: Chýský, Hemzal ), udané v tabulce 16.

Tab.16 Proměnné veličiny pro výpočet PMV

Veličina Označení Rozmezí hodnot
SI soustava Jiné jednotky
Teplota okolního vzduchu ta 10 -- 30 °C 10 -- 30 °C
Teplota okolních ploch tr 10 -- 40 °C 10 -- 40 °C
Rychlost proudění vzduchu vůči člověku (určuje hc) var 0 -- 1 m/s 0 -- 1 m/s
Relativní vlhkost vzduchu RH 0 -- 100% 0 -- 100%
Tepelný odpor oděvu Icl 0 -- 0.31 m2 KW-1 0 -- 2 clo
Metabolismus člověka M 58 - 232 W/m2 1 -- 4 met
Mechanický výkon člověka W volím 0 volím 0

Dostupné literatury se liší i stanovením atmosférického tlaku, který závisí na relativní vlhkosti vzduchu a na teplotě vzduchu.(vztahy jsou uvedeny v kapitole 4.3)

Proto řešíme rovnici PMV dvakrát, prvně za dosazení složitějšího vztahu, podruhé pro jednodušší vztah.

Teplotu na povrchu oblečení tcl lze stanovit také dvěma vztahy.

První vztah je implicitní:

        Tuma2/image086.gif

Druhý vztah je explicitní:

        Tuma2/image088.gif

Výsledkem této práce je porovnat řešení rovnice PMV pro implicitní a explicitní vztahy pro různé M, Icl a var.

Pomocí softwaru Mathematica mohu stanovit řešení PMV za dosazení podmínky pro výpočet tcl, kde pro implicitní tvar řeším:

        Tuma2/image089.gif

        Tuma2/image090.gif

pro explicitní (neimplicitní) vztah, pak řeším rovnici:

        Tuma2/image091.gif

        Tuma2/image090.gif

Pro zadanou teplotu vzduchu v povoleném rozmezí, tj. taÎ<10,30>°C. Výsledkem řešení těchto rovnic jsou závislosti teplot, pro které je splněna rovnice tepelné rovnováhy člověka. Jedná se o závislosti:

a) tr = f(ta )

b) tcl = f(ta )

Pro ověření správnosti výsledků byly rovnice přepočteny pomocí numerického řešení (NSolve) pro teploty které vyšly z řešení hledání kořenů rovnic (FindRoot). Porovnání obou metod uvádí tabulka v příloze 2.

5.2. VÝSLEDNÉ GRAFICKÉ ZÁVISLOSTI

5.2.1. Porovnání implicitního a neimplicitního vztahu pro tcl

Jak bylo uvedeno v kapitole 5.1 existují dva vztahy pro stanovení teploty tcl (teploty na povrchu oblečení). Jednak implicitní (dále jen impl), jednak neimplicitní (dále jen neimpl). Řešením obou vztahů vycházejí při různém metabolickém výkonu (M), různém tepelném odporu oděvu (Icl) a různé rychlosti proudění vzduchu (var) různá řešení (odlišné intervaly teplot pro tepelnou pohodu). Pro zjednodušení byly rovnice řešeny kratším vztahem pro pa. Výsledky byly zpracovány do tabulky, uvedené v příloze 3, dále jsou uvedeny grafické závislosti tr = f (ta) a tcl = f (ta) pro oba vztahy, tak aby bylo zřejmé k jakým rozdílům dochází. Nesrovnalosti jsou zejména pro malé hodnoty var, což je patrné z grafu 1b.

        Tuma2/image092.gif

        Tuma2/image093.gif

Graf 1a, 1b. Stanovení rozdílů řešení impl a neimpl rce pro tr = f (ta), pro M = 1 a M = 2 met

Dalším hlediskem, kterým lze porovnat rce. impl a neimpl je vynést závislost PMV = f (ta,tr) (graf 2 a 3), nebo závislost tr = f (ta) pro PMV = -3, 0.5, 0, 0.5 a 3 kdy hodnoty PMV = -3, 3 jsou mezními hodnotami a rozmezí mezi PMV = -0.5 a PMV = 0.5 je povolený interval v jakém se mohou teploty měnit (graf 4 a 5). Grafy 4 a 5 jsou vlastně řezy grafů 2 a 3 v rovinách daných velikostí PMV. Řešení je stanoveno za použití kratšího vztahu pro výpočet atmosférického tlaku pa.

        Tuma2/image094.gif

Graf 2. Hodnoty fce PMV = f (ta, tr), ta Î<10,30>, tr Î<10,40> pro implicitní vztah

        Tuma2/image096.gif

Graf 3. Hodnoty fce PMV = f (ta, tr), ta Î<10,30>, tr Î<10,40> pro neimplicitní vztah

        Tuma2/image099.jpg

Graf 4. Hodnoty fce tr = f (ta), PMV =-3, 0.5, 0, 0.5 a 3 pro implicitní vztah

        Tuma2/image102.jpg

Graf 5. Hodnoty fce tr = f (ta), PMV =-3, 0.5, 0, 0.5 a 3 pro neimplicitní vztah

Z těchto grafů vyplývá, že při stavu tepelné pohody se implicitní a neimplicitní vztah skoro neliší, ale pro PMVÎ<-3,3> nám implicitní vztah dovoluje větší rozmezí teplot.

5.2.2. Porovnání řešení rovnic pro kratší a delší vztah pro výpočet atmosférického tlaku pa

Dalším typem výsledků této práce je stanovit rozdílnost řešení v závislosti na použitém vztahu pro výpočet atmosférického tlaku. Z kapitoly 4.4 víme, že lze použít kratší nebo delší vzorec. V obou případech je postup následující:

1) Zvolíme interval teploty okolí ta Î<10,30>. Pro jednotlivé hodnoty vypočteme teploty tr1 , tcl1 z neimplicitního řešení, uvedeného v kapitole 5.1, při různém M, I, var pomocí funkce FindRoot.

2) Hodnotu tr1 zpětně dosadíme do téhož vztahu -- k řešení použijeme funkci Nsolve. Výsledkem jsou hodnoty ta2 , tcl2 . Odpovídají-li tyto původním hodnotám, tj. ta1 = ta2 , tcl1 = tcl2 , je ověřena správnost výpočtu.

Z vypočtených hodnot byla sestavena tabulka, která se nachází v příloze 2. Z této tabulky vyplývá, že ve většině případů jsou výsledky totožné, pouze pro nízké hodnoty M, Icl, var získáváme u delšího vzorce rozdílné hodnoty.

        Tuma2/image104.gif

Graf 6. Hodnoty fce tr = f (ta) pro neimplicitní vztah

        Tuma2/image105.gif

Graf 7. Hodnoty fce tcl = f (ta) pro neimplicitní vztah

        Tuma2/image106.gif

Graf 8. Hodnoty fce tr = f (ta) pro implicitní vztah

        Tuma2/image107.gif

Graf 9. Hodnoty fce tcl = f (ta) pro implicitní vztah

Z uvedených grafů (6-9) vyplývá, že se řešení pomocí dvou vztahů pro atmosférický tlak pa liší hlavně pro malé hodnoty teplot okolního vzduchu, které běžně při výpočtu tepelné pohody nenastávají.

Můžeme tedy prohlásit, že pro naši teplotní oblast tj. ta Î<10,30>, tr Î<10,40> jsou oba vztahy identické a to pro implicitní i neimplicitní vyjádření teploty na povrchu oděvu, proto můžeme dále vynášet závislosti jen s dosazováním kratšího vztahu pro pa a výsledky budou platné i pro delší vztah pro pa.

5.2.3. Závislosti řešení na měnících se podmínkách

Další možností, kterou můžeme hodnotit tepelnou pohodu člověka je stanovit, jak se budou měnit teploty vypočtené i impl. a neimpl. vztahů uvedených v kapitole 5.1 v závislosti na měnícím se M, Icl, var

Řešení rovnic bylo provedeno pro hodnoty:

          tepelného odporu oděvu Icl = 0; 1; 2 clo,
          rychlosti proudění vzduchu var = 0 až 1 m/s,
          metabolického výkonu M = 1; 2; 3; 4 met.

5.2.3.1. Vliv změny tepelného odporu oděvu na průběhy teplot

Pro implicitní (graf 10 a 11) a neimplicitní vztahy (graf 12 a 13).

        Tuma2/image108.gif

Graf 10. Hodnoty fce tr = f (ta) pro implicitní vztah

        Tuma2/image109.gif

Graf 11. Hodnoty fce tcl = f (ta) pro implicitní vztah

        Tuma2/image110.gif

Graf 12. Hodnoty fce tcl = f (ta) pro neimplicitní vztah

        Tuma2/image111.gif

Graf 13. Hodnoty fce tcl = f (ta) pro neimplicitní vztah

Z uvedených grafických závislostí vyplývá, že při vzrůstajícím tepelném odporu oděvu postačí nižší teploty vzduchu, sálavé teploty i teploty povrchu oděvu. Při porovnání neimplicitního a implicitního vztahu zjistíme, že v prvém případě stačí nižší teploty pro stanovení stejného tepelného pocitu než v druhém případě.

5.2.3.2. Vliv změny rychlosti proudění vzduchu na průběhy teplot

Pro neimpl. závislost z kapitoly 5.1 tr = f (ta) - (graf 14) a tcl = f (tr) - (graf 15).

Změna rychlosti proudění vzduchu var způsobí změnu součinitele přestupu tepla konvekcí ak , dle vztahů viz kap 4.2. Tím se změní tepelný tok sdílený mezi člověkem a okolím konvekcí, který je dán vztahem:

        Tuma2/image112.gif

Výsledné změny teplot, při změně var popisují grafické závislosti na následující straně.

        Tuma2/image114.png

Graf 14. Hodnoty fce tr = f (ta) pro neimplicitní vztah a měnící se var

        Tuma2/image117.png

Graf 15. Hodnoty fce tcl = f (tr) pro neimplicitní vztah a měnící se var

Pro zvýšení var platí, že pro docílení stejné teploty na povrchu oděvu musíme zvýšit teploty vzduchu i sálavou teplotu stěn. V praxi to znamená, pokud bude subjekt v průvanu musí být v prostoru udržována vyšší teplota pro docílení stejného tepelného pocitu.

Migration from heat.feld.cvut.cz under Construction Pics/uc.gif

Přílohy

image001.gif Info on image001.gif 733 bytes
image002.gif Info on image002.gif 1143 bytes
image003.gif Info on image003.gif 3115 bytes
image004.gif Info on image004.gif 456 bytes
image005.gif Info on image005.gif 1152 bytes
image006.gif Info on image006.gif 672 bytes
image007.gif Info on image007.gif 4269 bytes
image008.gif Info on image008.gif 710 bytes
image009.gif Info on image009.gif 1566 bytes
image010.gif Info on image010.gif 2111 bytes
image011.gif Info on image011.gif 15003 bytes
image012.jpg Info on image012.jpg 20324 bytes
image013.gif Info on image013.gif 1262 bytes
image014.jpg Info on image014.jpg 16642 bytes
image015.gif Info on image015.gif 1023 bytes
image016.gif Info on image016.gif 2961 bytes
image017.gif Info on image017.gif 551 bytes
image018.gif Info on image018.gif 548 bytes
image019.gif Info on image019.gif 566 bytes
image020.gif Info on image020.gif 555 bytes
image021.gif Info on image021.gif 686 bytes
image022.gif Info on image022.gif 2439 bytes
image023.jpg Info on image023.jpg 21260 bytes
image024.jpg Info on image024.jpg 18152 bytes
image025.gif Info on image025.gif 556 bytes
image026.gif Info on image026.gif 626 bytes
image027.gif Info on image027.gif 1788 bytes
image028.gif Info on image028.gif 547 bytes
image029.gif Info on image029.gif 527 bytes
image030.gif Info on image030.gif 1268 bytes
image031.gif Info on image031.gif 621 bytes
image032.gif Info on image032.gif 2374 bytes
image033.gif Info on image033.gif 625 bytes
image034.gif Info on image034.gif 1792 bytes
image035.gif Info on image035.gif 469 bytes
image036.gif Info on image036.gif 1031 bytes
image037.gif Info on image037.gif 464 bytes
image038.gif Info on image038.gif 629 bytes
image039.gif Info on image039.gif 907 bytes
image040.gif Info on image040.gif 3475 bytes
image041.gif Info on image041.gif 3151 bytes
image042.gif Info on image042.gif 414 bytes
image043.gif Info on image043.gif 1367 bytes
image044.gif Info on image044.gif 535 bytes
image045.gif Info on image045.gif 1314 bytes
image046.gif Info on image046.gif 438 bytes
image047.gif Info on image047.gif 701 bytes
image048.gif Info on image048.gif 957 bytes
image049.gif Info on image049.gif 897 bytes
image050.gif Info on image050.gif 825 bytes
image051.gif Info on image051.gif 1124 bytes
image052.gif Info on image052.gif 525 bytes
image055.gif Info on image055.gif 493 bytes
image056.gif Info on image056.gif 848 bytes
image057.gif Info on image057.gif 881 bytes
image058.gif Info on image058.gif 1309 bytes
image059.gif Info on image059.gif 537 bytes
image060.gif Info on image060.gif 1314 bytes
image062.jpg Info on image062.jpg 12949 bytes
image065.gif Info on image065.gif 538 bytes
image067.gif Info on image067.gif 821 bytes
image068.gif Info on image068.gif 780 bytes
image069.gif Info on image069.gif 1645 bytes
image071.gif Info on image071.gif 2113 bytes
image072.gif Info on image072.gif 73 bytes
image073.gif Info on image073.gif 73 bytes
image074.gif Info on image074.gif 1244 bytes
image075.gif Info on image075.gif 73 bytes
image076.gif Info on image076.gif 1837 bytes
image077.gif Info on image077.gif 611 bytes
image078.gif Info on image078.gif 601 bytes
image079.gif Info on image079.gif 617 bytes
image080.gif Info on image080.gif 661 bytes
image081.gif Info on image081.gif 753 bytes
image082.gif Info on image082.gif 2177 bytes
image083.gif Info on image083.gif 744 bytes
image084.gif Info on image084.gif 2138 bytes
image085.gif Info on image085.gif 2144 bytes
image086.gif Info on image086.gif 1198 bytes
image087.gif Info on image087.gif 73 bytes
image088.gif Info on image088.gif 1774 bytes
image089.gif Info on image089.gif 1219 bytes
image090.gif Info on image090.gif 407 bytes
image091.gif Info on image091.gif 1824 bytes
image092.gif Info on image092.gif 2435 bytes
image093.gif Info on image093.gif 2575 bytes
image094.gif Info on image094.gif 8106 bytes
image096.gif Info on image096.gif 7464 bytes
image099.jpg Info on image099.jpg 16652 bytes
image102.jpg Info on image102.jpg 17602 bytes
image104.gif Info on image104.gif 2580 bytes
image105.gif Info on image105.gif 2708 bytes
image106.gif Info on image106.gif 2530 bytes
image107.gif Info on image107.gif 2689 bytes
image108.gif Info on image108.gif 2988 bytes
image109.gif Info on image109.gif 2771 bytes
image110.gif Info on image110.gif 3037 bytes
image111.gif Info on image111.gif 2614 bytes
image112.gif Info on image112.gif 436 bytes
image114.png Info on image114.png 8210 bytes
image117.png Info on image117.png 8194 bytes
Více informací... Přihlášení
Tato strana (revision-35) byla změněna 11:40 20.11.2007 uživatelem xkrumpha.